Co z toho budu mít?

Záludná otázka. Taková skoro manipulativní. Zdá se mi, že společnost (zvyky, zkušenosti, nastavený systém) nám tuto otázku neustále podsouvá.

Snad ve všem, co děláme nebo hodláme činit. Jenže vždy záleží na nás samých, jak to vnímáme. Je to spíš šrotování naší mysli a především naše ego, které zkrátka musí na sebe pořád upozorňovat.

Kdo se nesetkal s otázkou „proč to děláš a co z toho máš?“ Když odpovíte, že z toho máte jen dobrý pocit a že Vám tato aktivita přináší radost jaksi sama o sobě, už jste přinejmenším „sprostý podezřelý“. Mnoho lidí nechápe, že ještě někdo může dělat něco zadarmo, to se dnes už přece nenosí, to je přežitek. A že dokonce do něčeho dáváte peníze, aniž čekáte, jestli se to nějak zhodnotí, to už je na docenta Chocholouška.

A přitom se říká, že to nejdůležitější pro život a pro šťastný pocit je zadarmo. Vzduch dýchám zdarma, napít se z potoka mohu také zadarmo, když nespěchám a nemusím někam daleko, mám zadarmo i dopravu (pěšky či na kole). Neplatím nic za úsměv, za koukání se kolem sebe, za procházku v lese.

Mám to celkem dobře zařízeno, protože i polibek a vůbec lásku mám zadarmo. Za to, že sem (na blog) mohu psát a mohu si zde číst, také nic neplatím. To nejlepší, co v životě mám, je zadarmo. Vlastně ne tak úplně zdarma, stojí mne to nějaké úsilí, práci a čas. Prostě na tom makám. A také získávám odměnu, neocenitelnou. Dokonce ve formě drog, takže na černém trhu bych asi zbohatl.

Jo, jsou to drogy v té čisté biochemické formě enzymů a hormonů. Recept je celkem jednoduchý: vezmi lásku, smích, radost z tvoření, radost z pohybu, přidej něco z přírody, všechno to zamíchej a pravidelně užívej. Každý nechť si připraví svůj vlastní koktejl. Ve svém srdci najde ten svůj speciální recept.

Tak co z toho vlastně mám? Radost, přinášející nějaké ty endorfiny a oxytocin (hormon lásky), nová přátelství. To není málo, resp. to je za všechny prachy!