Rozumím moc dobře tomu, co jste chtěl těmito řádky říct. Hledání smyslu života je věčná otázka, na kterou se v toku času snažilo a snaží najít spousta lidí. A mnozí si dokonce myslí, že znají i odpověď. Taky jsem si svého času kladl otázky ohledně smyslu života (cca před víc než třiceti lety) a taky jsem si myslel, že jsem odpověň našel. Před pár lety jsem dospěl k poznání, že taky "vím, že nic nevím" Dnes už mne otázky ohledně smyslu života netrápí. Jsem spokojený důchodce, který si dělá co chce a nedělá co nechce

Kdyby to šlo, byl bych s Vámi na "důchodcovské palubě" v podstatě hned. A spěchám si přečíst Váš optimistický článek.

To je proto, že si mnozí neuvědomují, jak je život krásný a bohatý. Pravda mně se to mluví, pro mě je práce naplněním a čirou radostí. Tvorba v jakékoliv podobě je pro tvůrce požehnáním.

Vy jste psal, že vás zaměstnání příliš nenaplňuje, pro ty, pro které je jejich práce zábavou, je celý den krásný. Tak snad alespoň po zbytek času dojdete uspokojení.

To zaměstnání je takové "širokospektrální" a je to hlavně práce s lidmi, koordinace, komunikace, to bývá náročné, ale to mi nevadí a dokonce i někdy baví (vede to k viditelným výsledkům - především opravy, rekonstrukce). Většina chyb se dá prodiskutovat, napravit a když se aspoň částečně chce na obou stranách, dá se dohodnout. Součástí té práce je administrativa. I tam najdu věci, které mě baví (hlavně to, co jsem zase ve spolupráci s jinými lidmi) dokázal zjednodušit, ale do toho přijdou výmysly byrokracie shora, což považuji za naprosto zbytečnou práci navíc, která nás jen otravuje. A toho bohužel přibývá každým rokem. Z toho 100% osvobozuje smrt nebo lépe důchod. A pak umění zaklapnout za sebou dveře pracoviště a na pracovní část dne až do druhého rána zapomenout a věnovat se činnostem, které člověka baví, posilují ho a prospívají mu. Zkrátka věnovat ten volný čas sobě a svým blízkým.

Naprosto přesné, pravdivé!

Kdyby si lidé byli schopní vůbec uvědomit, že všichni jsme JEDNO, pak by teprve bylo možné uvažovat o reálném, výrazném zlepšení poměrů na Zemi, samozřejmě k prospěchu nás všech a všeho. Ale k tomu nelze dojít bez trpělivého, hlubokého a upřímného sebepoznání, potažmo pak poznání toho, na jakém principu funguje celý vesmír.

Většina lidí žije uvězněna v jakýchsi formách, které byly někým stanoveny a pokaždé se s novou ideologií měnily a mění, místo toho, aby se obrátili do vlastního nitra, k Bohu, kde najdou skutečnou, osvobozující Pravdu.

Jsem rád, Jene, že jste se zase vrátil...

Ani tady takto laděné články příliš nezabírají, protože jsou mimo mísu (mainstreamu). A těším se z návratu též, problém s autocenzurou a psaním tak, abych neklopýtl o výklad kodexu, jsem si vyřešil druhým blogem a pauzičkou, která mi dodala odstup a přispěla ke změně přístupu. Díky i kolegyni pode mnou, máme oba o důvod víc, tu být

Tak vy mi takhle mluvíte z duše.

Tedy píšete z duše.

To je článek už před nějakou dobou publikovaný na druhém blogu, kde samozřejmě zapadl, což mi přišlo škoda a tak ho vytahuji na světlo sem Třeba ještě nějaké králíky z klobouku vytáhnu