Černá ovce rodiny?

Jsem zodpovědný za své rozhodnutí. Vím, že mé rozhodnutí nemusí být v souladu s přáním rodiny. Seš divnej, slýchám. Tak jsem, no a co?

Copak ty se nechceš chránit? Ptají se mě, když prohlásím, že nechci nosit respirátor a nechci se dát očkovat, a to nejen proti Covidu.

Ty nechceš být zdravý? Samozřejmě chci. Tak proč nechceš brát léky?  Protože se cítím zdráv a také když vidím svou mámu, kam to s tím léčením léky dopracovala, tak opravdu žádné léky nechci.

Podle logiky, když se léčí léky, měla by se léčením uzdravit, ne? Místo toho chronické nemoci, nemohoucnost a bezmocnost. Je mi jí líto, ale nemohu s tím nic dělat. Takto se rozhodla dávno sama a svým způsobem ji to vyhovuje. Změnu v přístupu k životu za ní nikdo neudělá. Mám v ní příklad, jak bych nechtěl v pokročilém stáří žít. O nějaké kvalitě života se u naší mámy nedá mluvit vůbec.

Prý jak vím, že jsem zdravý? Dneska asi zdravý člověk neexistuje, takže beru to, že nejsem důkladně vyšetřen, protože určitě by se něco našlo, na co by se daly nasadit prášky. A díky vedlejším účinkům by další prášky automaticky přibývaly.

Proč jsem se nepřihlásil k očkování? Chci vyčkat pár let. Nikdy nebylo očkování jako pásová výroba, je to moc rychlé, hodně se na to tlačí, mám pochybnosti. Hlavním důvodem však je mé přesvědčení, že zdravý a odolný člověk očkování nepotřebuje a může to být pro něj naopak nebezpečné, jeho přirozená imunita se (díky jejímu dalšímu posílení očkováním) může zbláznit.

Nemusí být všichni očkovaní, měl by být do budoucna i vzorek těch neočkovaných, abychom měli srovnání třeba za pět let. Jsem černá ovce rodiny? Tak ať. To riziko a zodpovědnost za své rozhodnutí si nesu já sám.

Chci vás chránit, ale také s vámi chci být, mluvit s vámi, navštěvovat. Budete-li vyžadovat, abych měl roušku či respirátor, vyhovím vám v tom. Jen počítejte s tím, že návštěva bude kratší. Budete-li vyžadovat po mně očkování, abyste se cítili chráněni, v tom vám nevyhovím. Budete si muset vybrat, buď se se mnou setkávat jako s neočkovaným, nebo nesetkávat. Nebojte, pokud bych byl nějak nemocný, určitě za vámi nepůjdu. A kdy jsem byl naposled nemocný si ani nepamatuji.

Já respektuji, že jste se nechali očkovat, abyste se ochránili. Vy pro změnu respektujte to, že dávám přednost přirozené imunitě, kterou si snažím vytvářet a udržovat svým přístupem k životu a životnímu stylu, a proto se očkovat nechci. Jsem přesvědčen, že se chráním dostatečně i bez očkování.

A pokud ne, tak rozhodne osud. Mohu totiž zemřít kdykoliv, kdekoliv a na cokoliv. S tím počítám a možná proto žiju lehčeji. Svou šanci na přežití jsem mimo jiné zvýšil tím, že nedojíždím do práce, a proto se nevyskytuji denně na D10.

Co je vlastně ta černá ovce? Je svým způsobem výjimečná. Přeneseně vzato do lidské společnosti je to ta zlobivá, neposlušná, co si tak nějak chce žít po svém. Miluje svobodu a nenechá si ji vzít za žádnou cenu.

Žije tak trochu mimo stádo těch bílých, poslušných ovcí, které mají rády své jistoty a bezpečí. Které věří autoritám a které ochotně vymění svoji svobodu a nezávislost za bezpečnou klec a hnusné, za to však jisté, žrádlo.

A jestli jsem černá ovce rodiny? Tak jsem a nehodlám se z toho nijak podělat. Nakonec to tak žhavé není, manželka je stejná černá ovce jako já, děti nevíme, jak se rozhodnou (a nebudeme je k ničemu přemlouvat) a rodiče mé ženy a má matka jsou očkovaní. Též ženina sestra a její partner do toho jdou. Nicméně v kolektivech pracovních a společném spolkovém (Sokole) jsme se ženou takové „černé ovce“ neočkované. Ale nejsme v tom úplně sami, byť je nás menšina.

Mít na výběr mezi: buď se budete očkovat tak, jak my uznáme za vhodné, nebo nebudete nikam připuštění bez potřebného „papíru“ je dost tristní. Přičemž prokázat, že jste zdravý člověk v podstatě nelze, pokud se připouští jen potvrzení o očkování, prodělané nemoci nebo aktuálně platný negativní test. Budu se chovat tak, jak já uznám za vhodné, tzn. půjdu si svou (třetí?) cestou, třeba cestou Covid-disentu.