Byrokracie v Absurdistánu

Žijeme v době byrokratické. Byrokracie není o právu, spravedlnosti, lidské důstojnosti, bezpečí a jistotách. Absurdní na tom je, že úřady státu by právě tyto hodnoty měly zajišťovat.

Místo toho, jde někde až o zvůli některých byrokratů, nebo přinejmenším (možná i nezamýšlenou) buzeraci. Funguje totiž systém, jehož snahou je všechno řídit (ovládat) do posledních podrobností, detailů. A právě ďábel se skrývá v detailech, jak známo.

Úřednictvo bych rozdělil na ty dole, ty v oblastech, regionech, ty, co se musí se zákony, předpisy, regulacemi nějak vypořádat a jsou v přímém styku s občany, s praktickým životem, realitou všedního dne. Jejich úkolem je regulaci (buzeraci) zprostředkovat dalším „buzerovaným“, přičemž sami jsou „buzerováni“ shora. Tito „malí“ úředníci, jsou opravdu sloužící a převážně hledají způsoby, jak vyhovět předpisům tak, aby to ještě prakticky nějak fungovalo.

Pak je strana toho „vyššího“, „buzerujícího“ úřednictva. To jsou tvůrci předpisů, sedící někde v centrálách, nejde jen o naše snaživé státní úředníky, musíme (v případě členství v EU) do toho počítat i ty úředníky evropské.

Zásadní problém vidím v systémovém přístupu. Úřednictvo šije předpisy podle klíče nedůvěry v lidskost, každý se tak stává sprostým podezřelým a narazíte-li na iniciativního blba v jakékoliv oblasti lidského konání, nic dobrého z toho nekouká.

Regulace a buzerace se šíří hlavně mediálně, a to vyvoláváním strachu. Přichází nové nařízení, musíte to a to, nebudete-li to a to dělat, hrozí vám trest, tučná pokuta až vězení. Právní řád má zabránit chaosu, ale přístup na základě nedůvěry, který vyvolává neustále zpřesňující a zpřísňující předpisy, zákazy, možná spíš ten chaos vyvolává.

Zdá se mi, že už to přestává fungovat a možná, že k tomu patří i chaos, který bourá staré, které překáží. Však vznik něčeho nového se neobejde bez zbourání starého.

Přebujelá byrokracie se nejlíp dokázala zlikvidovat sama. Zní to absurdně, ale na mnoha příkladech z historie to máme ověřeno. Aspoň to tak fungovalo.

Vyhnout se byrokracii nemohu, ale zároveň nechci, aby mne ubila, tak se snažím uplatňovat ten osvědčený český, trochu vyčůraný přístup: aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

A nadějně věřím, že jednoho dne se to všechno sesype jak domeček z karet. Pak se (snad) ke slovu a činům dostanou ti, co něco umí a znají, díky kterým vše funguje tak, jak má. Jsem přesvědčený, že bez buzerujících a dohlížejících parazitů, by to mohlo fungovat mnohem líp.

Tak si myslím, že vláda, co nemůže (?) vládnout a vyšší úřednictvo, co nemůže své výtvory a nápady uvést do praxe (tedy do Sbírky zákonů) je pro tuto zemi spíš požehnáním než prokletím.

Nakonec v těchto dnech se ujal vlády někdo, z koho můžeme mít opravdovou radost. Po počátečních rozpacích se konečně ukázal nový vládce země (i Země) - JARO.