Bydlíme vedle benzínové pumpy

Denně kolem ní chodím, občas tam naberu benzín, koupím noviny, v létě zmrzlinu. Míjím ceduli s cenami. Hnulo se to nahoru, ceny benzínu a nafty se blíží skoro ke čtyřicítce za litr.

Benzínka ještě nabízí LPG a také AdBlue. Protože mě to až tak nezajímá, donedávna jsem nevěděl k čemu to vůbec je. Také na ceduli byla cena ještě před pár měsíci pod deseti korunami, pak trochu nad deset.

Ale najednou to vylétlo a AdBlue je suverénně nejdražší. Do oka mne praštila cena 49,90 Kč. A to prý jinde je to ještě víc.

A klidně dneska odpoledne už to může být víc i u nás, i ten benzín a nafta. K smíchu to rozhodně není. Autem toho moc nenajezdíme, protože nemusíme dojíždět, máme práci v místě a po městečku většinou chodíme pěšky. Takže naše cesty jsou převážně na 80 km vzdálenou chatu (2x do měsíce), k rodičům do 50 km vzdáleného našeho rodného města (tak 1x do měsíce), do okresního města a měst v okolí (do 20 km, podle potřeby). Za rok dáme do 10 tisíc kilometrů vč. dovolených v Česku.

Co je horší je návazné zdražení dopravy, veřejné autobusové a nákladní. Hrozí odstavení těch „nejekologičtějších“ vozů a návrat těch čoudících, velký úbytek spojů v hromadné dopravě či až skoro vymizení kamionů z českých silnic?

Energie, doprava, výroba potravin, vše nahoru a možná ještě nedostatek. Chaos, bída, sociální bouře? Kolaps civilizace? Civilizace idiotismu a digitální demence?

Čeká nás jízda na tobogánu, držme se pevně a zkusme to přibrzdit. Stát nám moc nepomůže, leda tak do hrobu, legislativu píšou globální korporace, lobbisté, úředníci a politici ve svůj prospěch. Proto je tak složitá, nesrozumitelná, ale zejména zneužitelná.

Právě padá růst ekonomiky a konzumu. Čili opora systému. Končí také jistoty a důvěra ve stát, resp. vládnoucí elity.

Nejde jen o covid, kdy už jsme slyšeli takových slibů, teček, výhružek, ale když záloha dodavatele poslední instance (DPI) překračuje výši důchodu? To má být normální? A jak to, že to stát připustil? K čemu ty státní úřady máme, jen aby nás buzerovaly? I to policejní heslo „pomáhat a chránit“ se kamsi vytratilo.

Lidé přestanou utrácet za nesmysly, protože většinu výdajů pohltí teplo domova a potrava. A to ještě bude otázka, jak se k energiím a potravě vůbec dostat. Nečekají nás náhodou časté výpadky elektřiny a poloprázdné regály v supermarketech?

Přichází období „musíme si pomáhat“ a „postarat se sami o sebe“, žádná vláda se o nás nepostará. Peníze ztrácí svou hodnotu, nejen inflací, ale možná přichází doba, že ani velké množství peněz vám obživu nezajistí. Bude záležet na tom, co lidé budou umět a budou moct nabídnout druhým a s nimi směnit.

Přichází výhoda na straně odolných a částečně samozásobitelných venkovanů? A přichází též konec buzerujících a zpovykaných „parazitů“ žijících převážně ve velkých městech? Vždyť co je drží při životě nejvíc? Naše závislost na finančním systému, jimi psané zákony (v jejich prospěch), ale hlavně náš strach a „naprogramovaná“ (po)slušnost.

V každém případě přichází velmi těžké období, které mnozí nepřežijí, ale ti, kteří ho přežijí z něho vyjdou posíleni. Zrodí se noví hrdinové? Odvážní, rozhodní, ale přitom laskaví a soucitní noví vůdci? V těžkých chvílích se takoví lidé objeví, a to je ta naděje, to světlo na konci tunelu. Bude jich třeba pro obnovu lidského společenství, postaveného na odlišných základech, než je to současné, které je založeno na boji, soutěži a kde je heslem urvi si, co můžeš i na úkor druhého (a ještě tomu drze říkají „společenská odpovědnost“). Potřebujeme budovat společenství lidí postavené na základech spolupráce, míru a lásky.

Není jiné cesty, protože ta druhá cesta je cesta „pekla“ a zániku, příp. zotročené společnosti lidských polo-robotů, kontrolovaných a řízených hrstkou „vyvolených“ (globálně nejbohatších) zloduchů. Nadprůměrně inteligentních, nadprůměrně chamtivých a sebestředných, ale postrádajících tu společnost tmelící sociální a emoční inteligenci.

Jo, stoupající ceny na benzínce znamenají daleko větší změnu, než je ta deklarovaná před volbami a chystaná pravděpodobnou novou vládou.