Blízká a vzdálená Praha

Praha se k nám přibližuje, byť stále zůstává ve svých hranicích. Ale čím dál víc lidí jezdí do Prahy pracovat a velká část Pražanů se stěhuje do blízkého a vzdálenějšího okolí.

Dá se říci, že velká část Středních Čech je ve stínu Prahy, můžeme si to představit tak, že vliv Prahy je zde zesílen. Praha jako velkoměsto a hlavní město je přirozeně jiné, než je zbytek země. Jsou tam centrální úřady, pobočky globálních firem, univerzity. Srovnání snese spíše s Vídní, Budapeští, Berlínem, Paříží, Londýnem, ... Evropské metropole se svým způsobem podobají.    

Podobají se i v tom, že se liší od „zbytku“ země. Je to nejspíš přirozené. Metropole lákají svým koncentrovaným bohatstvím, a tak lákají i lidi, co jsou bohatstvím, úspěchem, kariérou přitahováni. Některé kariéry se ani mimo Prahu nenabízí (např. ministerstva), regionální univerzity a regionální divadla nejsou tak vidět, jako ty univerzity pražské či pražská divadla.

Praha hrála (jako hlavní město) v dějinách českého národa významnou roli. Někdy ta role byla kladná, jindy záporná. Z Prahy se do dalších oblastí republiky šířilo to dobré, ale i to zlé. A jak je to dnes?

To se teprve ukáže. Připadá mi, že se stále více rozvírají nůžky mezi Prahou a ostatními kraji ČR. Praha jako region je nad průměrem EU, zatímco ostatní kraje zaostávají. Praha nyní bude mít pirátského primátora. Jak svou úlohu zvládne? Chce mít z Prahy „Smart City“, pokrokovým technologiím asi rozumí. Praha nejspíš bude „chytré“ město. Bude ale i „moudré“?  Koalice bude bez lídrů, Pospíšil a Čižinský nebudou v radě. Můžeme na to nahlížet tak, že moudřejší ustoupí, ale i takto: „my si myjeme ruce“. Čili: „máte co jste chtěli a teď se ukažte“. 

Nevíme, jak vše dopadne, ale troufám si říct, že Praha bude i nadále mentálně bližší západním metropolím než městům, městečkům a vsím v ostatních částech republiky.

Praha má také největší zátěž lidí, co pracují (jistě jako ďas), ale přitom nevytváří žádné smysluplné, směnitelné hodnoty a služby. Podíl obyvatelstva pracujících v kancelářích asi bude největší právě v Praze. Co si vlastně dnes Praha dokáže samostatně vypěstovat a vyrobit?

Zjednodušeně řečeno Praha je pro „svěťáčky“ a „čecháčci“ se v ní přestávají cítit dobře. Je dobré, když lidé vyrazí do světa a vyzkouší si žít jinde, mají srovnání a rozhodnou se dle svého naturelu, kde chtějí žít. A není špatné, že někdo dává přednost místu, kde se narodil a neopustí svou rodnou hroudu po celý svůj život. Každý si vybere, co mu vyhovuje, co je však špatné, je těm druhým nepřát, tj. závidět a nenávidět, příp. těmi druhými pohrdat a nálepkovat je.  

Praha se mi vzdálila, mentálně. Resp. naopak, já jsem se mentálně vzdálil Praze. Také fyzicky, když tam nedojíždím za prací. Zjistil jsem, že mi Praha vůbec nechybí, ikdyž na návštěvu občas zavítám.

Jsem člověk více přírodní než kulturní, více konzerva než pokrokář, ale změn se nebojím a do změn se pouštím. Dávám si ale pozor, aby ty změny byly v souladu s přáním mé duše. Pozná se to tak, že provedená změna mě naplňuje radostí a tělo funguje zdravě, resp. nepřivodí si nějakou nemoc.

Pochopil jsem, že v Praze není mé místo, přestože tam žije dost spřízněných duší, s nimiž se rád tu a tam sejdu, nebo si od nich alespoň něco přečtu. Ikdyž fyzicky se ke mně Praha přibližuje, mentálně se jí vzdaluji a plánuji se vzdálit v budoucnu i fyzicky. Až skončím svou pracovní misi, přesunu se o 80 km na sever, tedy plánuji to, ale znáte to, když člověk plánuje....