Bez brýlí už to nejde

Už nějaký čas brejlím do knih a počítače. Délka mých paží už na čtení nestačí, a tak nastoupily dioptrie.

Staré brýle (slabší dioptrie) jsem měl jako náhradní. Nakonec se rozpadly a musel jsem je vyhodit. Je to už nějaký čas. Sice jsem si říkal, že by to chtělo dojít k očařovi na přeměření a pořídit si ještě jedny. Ale nějak se mi to nepovedlo, člověk nebyl nucen.

Však ty jedny tahám všude s sebou. A ejhle! Zapomněl jsem je na chatě. Zjistil jsem to až doma, asi dvakrát jsem prohledal všechna zavazadla, zda jsem je tam já (příp. žena) nevědomky nedal(a). Kdepak! Zůstaly tam.

Co teď? Vrátit se 80 km zpět do sněhu a ledu a večer? To jsem zamítl, chvíli jsem zvažoval, že bych se tedy projel v neděli. Pak mi bleskl nápad: v pondělí ráno zajdu do Optiky. Jenže manželka měla lepší (jak už to u žen bývá). Brýle mají i v Penny, akorát musíš vědět dioptrie a mít na obě oči stejné.

To přibližně mám a tak jsme vyrazili. Žena mi musela dělat oči, abych si správně vybral. Tak mám náhradní brýle na čtení. A pořídil jsem je za zlomek ceny než v Optice. Jen jsem musel vzít za vděk tím, co zrovna bylo v krámě.

Asi nebýt té lapálie se zapomenutými brýlemi, nijak bych to neřešil. Nakonec řešení bylo snadné i levné. Ty původní si přivezu, až tam budu mít cestu. Někde tam zůstaly položené.

No jo, stárnu a tzv. stařecká vetchoslepost si našla i mě. Stihla to u mne, mrška jedna, ještě před padesátkou. Ale už jsem se s brýlemi (na blízko) dávno sžil. Na dálku jsem ještě ostříž a doufám, že to ještě nějaký čas vydržím.

Bez brýlí bych si nepočetl. A číst způsobem, že budu stát nad novinami položenými na stolku, to nechci. Jo, a taky bych to nenapsal, jednak bych si to nevymyslel, a jednak by to nešlo jaksi technicky.