Abych z Vás neudělal nezaměstnaného…

…říká Miloš Kopecký v roli profesora kliniky v legendárním filmu „Pane, Vy jste vdova“. Nezdá se to, ale i já jsem obdařen takovou mocí. Nakonec i my všichni.

Svobodně se rozhoduji, koho zaměstnám a komu dám své peníze. V mém případě jsou to většinou řemeslné profese jako např. zedník, truhlář, elektrikář, instalatér, automechanik, které občas potřebuji „zaměstnat“, resp. využít jejich služeb. Také rád zaměstnávám herce, muzikanty a spisovatele, obvykle tím, že si občas koupím nebo půjčím jejich knihu, jdu do divadla, na film do kina, na koncert nebo si doma pouštím a poslouchám jejich CD. Ano, zaměstnávám občas i další profese jako řidiče autobusu, strojvůdce, průvodčí, piloty letadel, letušky… A jistě bych si vzpomněl na další třeba hostinské, kuchaře, zubaře... Všichni mají jedno společné: všechny tyto své „zaměstnance“ chci „zaměstnávat“.

A pak existují ti, které zaměstnávat nechci. Mezi ně patří např.: právníci. Snažím se, abych je nepotřeboval. Právníci se dokáží vlámat do našich životů především skrze naše špatné vlastnosti. Stačí nedohoda s manželkou, příbuznými či sousedy a šup už jsou tu právníci. Ti nastoupí tam, kde ve vzájemných vztazích vládne nedůvěra, závist, nenávist, kde chce jeden druhého podvést, přechytračit.

Co by se stalo, kdybychom se k sobě vzájemně dokázali chovat slušně a mohli si navzájem důvěřovat? Asi bychom udělali z mnoha právníků nezaměstnané. A možná by pak, tedy za předpokladu svobodného fungování trhu, klesla i jejich cena. Nebyli by tolik potřeba. V ideálním případě by nebyli potřeba vůbec.

Avšak ideální případ neexistuje, máme tu např. stát a justici, kde se mnozí z nich uplatní. Jsou i další profese, které málokdo potřebuje. Lidé těchto profesí na ostatních tzv. parazitují. Pokud nepřekročí únosnou mez a příliš neškodí, pak to ti ostatní unesou a celkem v pohodě snáší. Ale znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…..