A stále je používán princip „podle sebe soudím tebe“

To je asi v člověku nějakým způsobem zakódováno. Takový těžký zlozvyk. Zbavit se ho opravdu moc nejde. Ale lze s ním počítat a naučit se respektu k jinému názoru, jinému úhlu pohledu.

Neposuzovat druhé (podle sebe) je základem lidskosti. Jenže lidský mozek rád škatulkuje, třídí a zařazuje. Jsme tak naučení a virtuální realita tomu pomáhá a sociální sítě to navíc prohlubují. Kde jinde najdete souznějící skupinu lidí nejen z domova, ale i z celého světa?

Je dobré být součástí celku, nějaké skupiny „spřízněných duší“. Dříve (ba někde i dnes) to fungovalo nevirtuálně: sportovci, rybáři, včelaři, myslivci, zahrádkáři, trempové, motorkáři apod. Tady fungoval společný zájem, hobby.

Dnes díky technologiím můžete šířit a dostávat jakékoliv informace. Výhodu to má v tom, že nejste závislí na tom, co vám řeknou v televizi či napíší v novinách, nevýhodu v tom, že těch informací je příliš a samozřejmě jsou mezi nimi informace zavádějící, lživé, manipulující a propagační.

Je těžké to od sebe odlišit a poměrně snadno se dostanete do skupiny, která vám „ladí“, protože tam se vyskytují ti, kteří vám rozumějí a komunikace převážně s nimi vás uzavře do sociální bubliny a přesvědčení, že většina lidí žije podobně jako vy a má i podobné názory.

Pak vám může setkání s jiným názorem přivodit „trauma“ a začnete poukazovat na to, že skupiny s jiným názorem nemají pravdu, jsou nebezpečné a jsou to naši nepřátelé. A s těmi je potřeba bojovat, nebo jimi aspoň pohrdat.

Ovšem úplně nejlepší je si uvědomit, že všichni jsme součástí celku. Že ti druzí se nám nemusí líbit, nemusíme je chápat, ale také je nemusíme ničit a už vůbec ne zabíjet.

Příroda funguje jako celek a všechny její součásti jsou pro celek nějakým způsobem důležité. Ustaluje se do rovnováhy a člověk je její součástí. Platí, že příroda se bez člověka obejde, naopak člověk bez ní ne.

Tohle uvědomění by nás mělo vést k pokoře a respektu. Pro mě je úsměvné, když se někteří lidé doslova diví tomu, že mne nezajímá facebook, že nechci moc aplikace na chytrý telefon, že ho vůbec nemusím mít, že bych nemusel mít ani televizi, že mi stačí malé auto a je pro mne důležité nořit ruce do hlíny a chodit do přírody. A jsem divný i tím, že se nehrnu do očkování, že nesleduju zprávy, že neberu léky, .....

Ono je to podobné, když se divíme: „jak může poslouchat dechovku, nebo popík, nebo metal? Jak se může dívat na takové filmy, seriály, co ho zajímá na tom sportu?“... „Jak se může nechat očkovat?“ „Jak může očkování odmítat?“

Zkrátka každý jsme jiný a baví nás něco jiného, něco jiného umíme a k něčemu jinému tíhneme. Tak to je, je to přirozené a je to krásné, zábavné a dobrodružné. Zajímavé jsou především ty interakce a reakce na sebe navzájem. Říkáme jim vztahy. Ty mohou být i harmonické, klidné, ale i zde to občas zajiskří, emočně (citově) vybouchne.

Kdybychom byli všichni stejní, měli stejné zájmy, kdyby tu rostl jen jeden druh rostliny, stromu, žil jeden druh ptáků, savců, to by pak na tom světě byla strašná nuda. Tak se tu nenudíme, stále se něco děje, protože se vzájemně ovlivňujeme a na sebe reagujeme.

Zbývá si jen uvědomit, že soudit podle sebe druhé nikam nevede, jen k našemu údivu. Divit se mohu, ale soudit už bych neměl, zvláště, když o druhém nic nevím.

Divím se, že někdo má respirátor i v autě, že ho neodloží ani venku, nicméně takového člověka nebudu nijak odsuzovat. Má k tomu své důvody a já mám své k opačnému chování. Můžeme si své důvody vzájemně vysvětlit a nemusíme se pochopit, přitom můžeme být v klidu a pohodě.

Myslím si, že lidé, které spojuje lidskost, se dokáží vzájemně respektovat a tolerovat. Neumí to zpravidla fanatici. A ti to zkreslují, hodně křičí, jsou slyšet a vidět, média jim dopřávají pozornosti.

Aspoň v mnou tvořené realitě ta lidskost a zdravý rozum převažuje. Možná je to jen tím, že nepracuji na ministerstvu či ve velké globální korporaci. A potkávám převážně sousedy a lidi fyzické a technické práce a žiju v maloměstském až venkovském prostředí.

Také nemusím nikomu, natož sobě, už nic dokazovat, nikam se nehrnu a chci si hlavně užívat radosti ze života (podle sebe) a jestli mne někdo soudí? Pak je to jeho problém.