2019: vcelku dobrý rok

Z osobního pohledu to byl dobrý rok. Nijak přelomový. Pokračujeme v tom, co jsme začali předtím. Přesto k nějakým novinkám došlo. Manželka nastoupila na vysněné místo, dcera se odstěhovala, syn zdárně studuje.

Mě práce vcelku těší, celkem se mi daří to vše zvládat. Některé pozitivní výsledky jsou i vidět (možná si to jen namlouvám). Něco se povedlo, něco ne. To je přirozené.

Postupně (sice pomalu, ale přece) zvelebujeme chatu a prožíváme tam hezké chvíle. Tak snad v tom roce příštím s tím pohneme více a podaří se některé započaté záležitosti také zdárně dokončit. Celkově jsme s dobíhajícím rokem spokojeni.

Co se týče společenského dění u nás i ve světě, to se těžko hodnotí, navíc je každý pohled subjektivní.  Nicméně chvályhodné je, že se nepodařilo zahájit třetí světovou válku, a že lokální válečné konflikty také pomalu utichají.

Také je docela dobré, že se téma ochrana přírody a životního prostředí dostalo do popředí zájmu a něco se kolem toho dělá, byť některé postupy a projekty tomu mohou více uškodit než pomoci. Smutné byly především rozsáhlé lesní požáry na planetě a další živelné katastrofy.

Zdá se, že tiskem peněz a stále větším zadlužováním se jen oddaluje ekonomická krize, ale spolu s klimatickými změnami, docházejícím dechem globalizace, už nám ťuká na dveře.

U nás se probudila tzv. občanská společnost. Je to ale záležitost více pražská než celostátní. Je jen škoda, že Milion chvilek reprezentuje více méně jen jeden pohled na svět – velkoměstských liberálů s levicovým, kosmopolitním a progresivním cítěním. To, že tenhle pohled není všeobecný (většinový), dokumentoval třeba pohřeb Karla Gotta. Také větší oblíbenost Jaromíra Jágra než např. Tomáše Halíka o něčem svědčí.

Vím, že není možné tyto pány srovnávat. Popularita světově proslulého hokejisty musí být přirozeně větší než proslulého kněze a filozofa, který je nejvíc oblíben mezi svými.

Ona se totiž probouzí i jiná občanská společnost, ta hrubší, buranská, ta, která se staví na odpor a chce, aby jí bylo umožněno žít a nebuzerovat, neobtěžovat. Osobně považuji za lepší, když se probouzí lidství než občanství. Když slyším: „chovej se jako správný občan, nebo soudruh, bratr, sestra“, tak zbystřím, protože mi to zavání (násilným) kolektivismem, naopak „chovej se jako člověk, lidsky“ vede zpravidla ke korekci, začnu o svém chování přemýšlet a koriguji ho, příp. se omluvím.

Opět nám nabobtnala legislativa, která je v rukou právníků, úředníků a politiků a musíme si uvědomit, že díky ní si tyto skupiny často dobře žijí. Jenže převážně si dobře žijí na úkor těch druhých a tento stav je dlouhodobě neudržitelný, takže nějaká transformace starého systému je potřebná.

Žít v roli oběti, nepřijímat zodpovědnost za svůj život a hledat viníka, nepřítele už patří do starého železa a nic neřeší. Společnost už je jinde. Věřím, že nakonec zvítězí spolupráce mezi lidmi, národy a lidé budou žít více v souladu s přírodou. Že bude existovat vzájemná dohoda: žijte si, jak umíte, už vás nikdo nebude řídit, budete svobodní, to ale znamená také přijmout zodpovědnost za svůj život a nedělat druhým to, co nechci, aby dělali mně.

Tudy by se měl ubírat ten (budoucí) multipolární svět, v prvé řadě vzájemná dohoda o míru a vzájemná důvěra, následně řešení globálních problémů jako je životní prostředí, chudoba.

Bude rok 2020 tím novým startem (či restartem) pro náš svět? Přejme si to.