Chlapům taky tikají

Nevěřila bych tomu, kdybych to sama nezažila. Potkala jsem chlapa, kterému tikaly biologické hodiny – a jak!

Jeho přítelkyni chtěli vyslat do zahraničí na dva roky a on chtěl ve svých pětatřiceti dítě hned. Vůbec nezafungovalo přesvědčování, kolik hollywoodských herců i hereček si pořizuje dítě až ve čtyřiceti (o našich popových hvězdách ani nemluvě), nepomohly ani argumenty, že když jemu samotnému bude šedesát, dítě už bude samostatné, ani si nechtěl nechat vysvětlit, že je vážně jedno, jestli dítě povije teď nebo o dva tři roky později, leda by se mu za tu dobu zabrzdily spermie. Ne, on chce zažít své dítě prostě co nejdéle. Zajímavé...

Já si říkám, že ideální by bylo, kdyby se mé dítě osamostatnilo už v patnácti, a byl by klid. Vzpomínám si, jak jsem se někdy ve třinácti cítila dost dospělá, abych dojela do Chrudimy (o níž do dnes nevím, ani kde přesně leží, ani jak se píše ;) na nějaký koncert. Ten nápad se mým rodičům nelíbil ani trochu. Asi je chápu, na druhou stranu jsem přesvědčená, že bych to tehdy zvládla bez ztráty kytičky.

Tuhle mi pro změnu přinesl jeden kolega, jen o pár roků starší, ukázat svého právě narozeného potomka (už třetího!). Asi si myslel, že se tím budu inspirovat. Jenže já si neustále vybavuju jednu z nejlepších scén seriálu Dokonalý svět, kde Jitka Čvančarová jako suverénní singelka a famme fatale v redakci plné kolegyň, jimž v hlavě šplouchá mateřské mléko, stojí mezi všemi štěbetajícími ženskými, které se přehrabují ve výbavičkách a hračkách, vezme do ruky chrastítko, přidrží ho před svým klínem, zachrastí a suše prohlásí NETIKÁ.

Ale až to začne, to bude hukot. A uvidíme, komu začne tikat dřív, pánové.