Deník Kocoura Hnědoočka-O vánicích, štědrovečerujících a Ježíškovi

V jedné koledě se zpívá cosi o tom, že na Vánoce máme dlouhé noce, které provází metelice. Do toho sní Karel Gott o Vánocích bílých. V podání skupiny Orlík by to mohlo vypadat lehce kontroverzně, ale náš nejznámější ornitolog měl na mysli pochopitelně sníh. Toho si užívali obyvatelé ve vyšších polohách. U nás doma byl včera večer stav sněhové pokrývky na nule. Zřejmě i díky pokojové teplotě, která dosahovala 22 stupňů Celsia. Chtěl jsem vám prozradit i tlak a rosný bod, ale zapomněl jsem si tyto důležité údaje poznamenat.

Dárků nám pod vzrostlý smrček nasázel Ježíšek hodně. Důvodem byl počet štědrovečerujících u nás doma. Zastavil se na šťastné osmičce a díky tomu bylo u stolu i pod ním značně veselo. My, co jsme měli na talíři řízky z šupináče, jsme se statečně poprali se všemi jeho kostnatými nástrahami. Ti ostatní se neméně statečně vypořádali se smaženými ňadry blíže nespecifikovaného ptáka. Jeho všeobecně rozšířené pojmenování je kuře. Nesmím pochopitelně zapomenout na dva druhy polévky, desert a následné nervózní čekání na tajemnou bytost, která rok co rok stihne obdarovat miliony dětí.

Ani ty moje nebyly vynechány. Zatímco se kluci prali o autodráhu a Julča se prokousávala nástrahami nového mobilu, tak já jsem pomocí navigace zkoumal nejkratší trasu do rádia. Po šestnácti letech jsem ji díky té malé krabičce objevil a do studia dorazil včas.

Ježíšku, děkujeme!