Deník Kocoura Hnědoočka - o Václavovi, Záskoku a Mirkovi…

Na internetu jsem se snažil marně najít informaci o tom, jaký styl humoru miluje hlava našeho státu. Mám totiž v hlavě jeho větu o tom, že opravdu, ale opravdu nechápe ty, kterým se může líbit například legendární film Marečku, podejte mi pero. Chápat mne pan prezident opravdu nemusí, ale chtěl jsem si udělat představu o tom, čemu se směje on. Bohužel jsem se to zatím nezjistil.

Vůbec mne nepřekvapilo, že jsem v přeplněném sále jihlavského kulturáku v pondělí večer neviděl hradní ochranku ani samotného hlavního obyvatele Hradu. Ale shlédl jsem báječné představení hry Záskok od Divadla Járy Cimrmana. Chci tímto poděkovat svému kamarádovi Mirkovi, který si jedno mrazivé ráno v listopadu přivstal a strávil několik hodin ve frontě na lístky. Ano, je to onen sousedovic Mirek, který si přišel pro ocet v rámci veselého výstupu „Tma jako v pytli“. I když tam vlastně byli Mirkové dva.

Jednu, zato zásadní radu pro nás mají vědci. Máme prý ve svém jídelníčku vyhradit místo pro hmyz. Přiznám se, že jsem určité pokusy učinil za dob svého mládí, když jsem jezdil pravidelně ke svým prarodičům do pět kilometrů vzdálené vesnice. Jako dopravní prostředek jsem využíval kolo. A jelikož jsem vždy před cílem mohutně funěl s vyplazeným jazykem, občas se mi stalo, že mi do úst cosi létavého vniklo. Ale dobrý chuťový dojem jsem z toho rozhodně neměl.

Nechci být špatným prorokem, ale za takové rady si, milí páni vědci, standig ovation nevysloužíte. Na rozdíl od Cimrmanů, kteří za své hry plné inteligentního humoru mají nárok na potlesk nikdy nekončící.