Deník Kocoura Hnědoočka - O studentech, lásce a strouhance

Zdá se, že problémy s falešnými studenty nemají pouze právnické fakulty. Podle informací tisku se v naší armádě vyskytují jedinci, kteří se chlubí maturitním vysvědčením, které nikdy nezískali. Ale pozor! Platí to i naopak. Existují individua, které získali opravdickou maturitu u armády – a teď jsou v civilu. A čtou jakési deníky do rádia. Bystrý posluchač určitě zjistil, že tím individuem je moje osoba. Já to mám vůbec s armádou zvláštní. Ačkoliv jsem vojenský šat nosil pět let, moje hodnost je ta nejnižší. Jak by řekl Václav Havel, to jsou ty parrradoxy, že. Jsem vojín v záloze.

A musím přiznat, že si v té záloze často dávám do trumpety. Mimochodem jsem účinkoval i v dětském dechovém orchestru. Pochopitelně, když jsem byl dítě. Už jako chlapec mladý a nesmělý jsem měl pozitivní vztah ke zvířatům. Zvláště k těm, která prošla tepelnou úpravou. A i když moje vlasy pomalu mění odstín, má láska ke zvířatům zůstává. Nedávno jsem si například uspořádal takové malé řízkové hody. Nejprve jsem si dal dva kousky s bramborovým salátem. Trocha salátu na talíři zbylo. Byl by hřích, jíst ho samotný – třetí kousek. Poté jsem zaregistroval v nabídce švédských stolů grilovanou zeleninu – k ní padl čtvrtý zlatavý kousek vepřového ve strouhance. Na svoji omluvu bych chtěl dodat, že velikost a tloušťka řízků byla podprůměrná. Snad mi to v závěrečném účtování bude prominuto a z hříchu zvaném obžérství nebudu obviněn.