Deník Kocoura Hnědoočka - O praní, ztrácení a tykání…

Marně přemýšlím, kdy proběhl na české politické scéně týden bez skandálu. Jak říká Miroslav Donutil – Pořád se něco děje. Otázkou zůstává, zda je to právě v tomto případě ku prospěchu věci. I když některé kauzy mi připadají nafouklé víc než dětský balónek z pouti těsně před explozí.

Například případ firmy, která prala policejní uniformy v dobách, kdy ministerstvu vnitra šéfovalo „íčko“. Tedy Ivan Langer. Zlí jazykové poukazují na to, že tento lukrativní kšeft získala tato společnost jenom díky tomu, že jejím majitelem je kamarád bývalého pana ministra. Tento dobrý člověk samozřejmě tvrdí, že je to celé nesmysl. Že se zúčastnil standardního výběrového řízení, které vyhrál. Ale jako na potvoru se záhadně veškeré dokumenty ohledně právě této výběrovky kamsi ztratily. Já tomu fakt nerozumím. Přece je logické, že se špinavé prádlo vypere hezky v rámci rodiny. A když pan exministr svému kamarádovi věřil, je jasné, že špinavé mundůry dal na starosti právě jemu.

U nás doma je to podobné. Špinavé prádlo pere pračka za odborné pomoci mojí manželky. Pokud byste chtěli vidět podklady k výběrovému řízení, asi bych je také nebyl schopen doložit. Přesto si troufám tvrdit, že jsem nic nezanedbal a postupoval v rámci platných právních a etických norem v České republice. Od seznámení, které se uskutečnilo v noci ze 14. na 15.května roku 1993, až po sňatek před více než 13 lety.

Když už jsem zmínil ty etické normy, nemohu si odpustit zážitek, který mi vyprávěla jedna moje známá. Ona se evidentně líbí jejímu sousedovi. Ten chlapík nepobral mnoho centimetrů a kilogramů – možná ani rozumu, ale jaro se u něj přihlásilo s předstihem. Když ji potkal na schodech v paneláku, oslovil ji s tím, že by si mohli tykat, když jsou sousedé. Ona odvětila, že až při nějaké vhodné příležitosti, například při návštěvě. „Tak já zítra přijdu“, byla jeho odpověď. Přišel, opil se – a tykají si. Ještě že nejsem etiketolog pan Špaček. Toho by asi taková příhoda složila.