Deník Kocoura HNědoočka - O práci, reportérech a cti…

Moje manželka by vám potvrdila, že jsem člověk na manuální práci jako dělaný. Však u tvoření těchto řádek mám na sobě triko s mými oblíbenými hrdiny, kteří jsou na tom podobně jako já. Jmenují se Pat a Mat.

Jsou ovšem chvíle, kdy člověk musí uchopit lopatu, krompáč a rýč a vyrazit vstříc lepším zítřkům. V mém případě chodníkům. Rozkaz zněl jasně - jedna díra pro štěrk, na který následně odborník položí dlažbu. Když jsem se ve společnosti výše zmíněných nástrojů objevil na ulici v montérkách, volali sousedi televizní štáb z jedné nejmenované komerční televize. Přijeli rychle. Mladý talentovaný reportér tušil obrovskou senzaci. Evidentně se těšil na pořádnou bouračku, záplavu nebo aspoň znásilnění. Když zjistil, že hvězdou televizní reportáže jsem měl být já, sprostě zanadával a řval, že tohle pako v montérkách se nemůže objevit ani v rubrice Blbec na konec. A odjel.

Sousedi se slzou v oku a bez honoráře za tip na reportáž se rozhodli, že mi ten pobyt na čerstvém vzduchu zpříjemní tím, že budou grilovat maso. Vůně byla velmi silná. Díky svému nosu jsem pochopil naši fenu Elinu, které vždy, když ji nesu nějakou dobrotu, tečou sliny. Ale já jsem chlapec odolný a všem nástrahám jsem odolal. Nestal jsem se sice hvězdou večerních televizních zpráv, ale úkol jsem splnil. Práci čest.