Deník Kocoura Hnědoočka - O invalidech, věži a Veverkách....

Možná jste, stejně jako já, sledovali napínavé vítězství našich fotbalistů nad Řeckem. Upřímně řečeno, byla by ostuda neporazit tým, který je z valné části v invalidním důchodu. Z toho někteří kvůli údajné sleposti.

Nevím, jak je na tom s invaliditou Itálie, ale jsem si jist, že Vám z vlastní zkušenosti mohu doporučit k návštěvě severovýchodní část apeninského poloostrova, která je známa pod označením Toskánsko. Můj tip by vám potvrdil i nejeden náš či italský premiér. Sice zde nevlastním vilu, přesto jsem měl možnost seznámit se letem světem s krajem, který je plný sluníčka, vína , oliv a samozřejmě památek.

Mezi ně bych se brzy možná mohl vzhledem ke svému věku počítat. Ale domorodci projevují zájem spíše o mladší ročníky opačného pohlaví s blonďatými vlasy a modrýma očima. To se potvrdilo při degustaci vín a olivového oleje v jedné z farem. Jedna moje spolucestující se málem ocitla pod čepcem se synem bodré italské majitelky hospodářství. Ale možná si dívka plna slovanského půvabu a šarmu uvědomila, že po několikadenních líbánkách by ji čekalo mazlení s motykou na vinici – anebo nevěří na lásku na první pohled. Každopádně Bernardo je nadále svobodný.

Součástí našeho putování byla - kromě vinic, muzeí a historických měst – i návštěva nakloněné věže v Pise. Na ni jsem nebyl vpuštěn, čemuž rozumím. Hrozilo, že pokud bych si stoupnul na část, která se naklání k zemi, ztratila by Pisa svoje hlavní turistické lákadlo.

Florencie, kde jsme byli ubytováni, poskytuje mnoho takových lákadel. My jsme byli skromní návštěvníci z Čech, proto jsme po celodenním maratonu nepotřebovali trůnit v luxusních barech. Naprosto nám vyhovovalo zařízení, které dostalo jméno Bar U Tří veverek. Zde se litr vína podával za šest Euro. Sice odborníci brblali nad tím, že ve víně necítí stopy po třešních, borůvkách a angreštu, ale my prostí spotřebitelé jsme ocenili poměr výkonu, kvality a ceny.

Byl jsem toho názoru, že veverčí bar ocení i návštěvníci z ostatních zemí. Z toho důvodu jsem při jednom z výletu oznámil americkým středoškolákům, kteří s námi sdíleli autobus a uřvanou místní průvodkyni, aby si „vygooglili“ Florencii a Veverky. Přesto, že jsem mluvil hezky česky, zřetelně a pomalu, nedorazil žádný z nich.

Jelikož se občas věnuji i moderování v rádiu, zajímala mne místní diskotéka a letní italské hity. Teď asi očekáváte soupis toho, co bude znít na letních tanečních parketech, ale nepotěším vás. Jediná diskotéka, kterou jsme navštívili ve společnosti barmana od Veverek, byla spíše reggae párty pro severoafrické přistěhovalce. Přesto, že jsme mezi rastamany působili dosti exoticky, dopadlo vše dobře. A tak jsme si odvezli spoustu zážitků a vzpomínek, nakombinovaných s lahvemi vína a olivového oleje.

A mezi námi – víno i olej se dříve nebo později spotřebují, ale to co máme ve svých srdcích a duších, zůstává navždy. Grazia, Italia.