- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ano, pravda bývá bolestivá.. Je ale dobré naslouchat sám sobě. Ve městě - v té směsici hluku, lidí a chaosu - jsem měla tendence posuzovat veci v rámci kontextu: rychle a přehlíživě. Teď pociťuju jiný nátlak.. Tlak osamění - a ten klid kolem vše umocňuje. Na jednu stranu je to super, na druhou by mně město pomohlo na čas zapomenout na ty bolesti. Zašla bych do divadla, na koncert, procházela se městem,.. svou mysl bych zahltila okolním vábením. Ale jak tak přemýšlím - takhle je to lepší. Nezdržuju se "zbytečnými" věcmi. Ale už dost, spisovatel jste Vy, takže pište pište.. foťte, foťte.. Tu Paříž Vám závidím. Jela bych hned..
Souhlasím. Teprve v tichu (nemluvím o naprostém tichu) se nám vyjeví naše obnažené city a pocity. Já sama jsem tím přišla o dlouholetý vztah. Přestěhováním z Phy na vesnici kdesi daleko na Moravě jsem si uvědomila, jak moc sama vedle nej jsem.
Díky za komentář, nevšiml jsem si a nepředpokládal jsem, že někdo bude reagovat. Ano, máte pravdu, ticho je ve svém odhalujícím potenciálu jak léčivé, tak bolestné.