Svět v odrazech

aneb orbis fictus

Celebrity tak, jak je svet nikdy nemel videt- bez make-upu. Ztratily tvar vice, nezli kdyby s make-upem a ve stylu zbili psa, ridili pod vlivem alkoholu ci mely na svedomi danove uniky?  

   „Svět v obrazech" je Komenského originální „jazykovou" učebnicí, která spojuje písmo - pro názornost a lepší zapamatování - s obrázky. Na svou dobu byla značně moderní: tím, že spojovala komunikační znak prehistorických kultur - obraz, s pozdějším vynálezem písma a jeho lineárním zápisem, kterým se zapisuje dějinný, to jest lineární čas.

    Kdybychom se však dnes v noci podívali na Zemi z orbitální dráhy, oči nám orazí palba fotografických blesků, „uslyšíme"  zesílený štěkot spouští a přehrazené řeky tekoucích videoklipů, světel kanoucích  jako z potemělého fotbalového svatostánku, na který právě nastoupila squadra složená z těch nejzářivějších hvězd.

    Obrazy "vzaly slovu slovo" a svou kulturní mocí převládly a svrchovaně  dominují nad textem. Jejich původní magickou moc (lovce, který si maluje na stěny jeskyně zvířata a jejich lov pro obrazově nápodobné přivolání úspěšné kořisti) úhlavně monopolizují a distribuují ti, kteří mají adekvítní mocenský aparát:  technologicky nabušené zrcadlovky, kamery, obrazové editory, stylisty, modelky, návrháře, politiky,  imagemakery a příslušné (audio) vizuální média. Tak nás, více než jsme si schopni připustit, ovládají  „imagologové",  jak je nazývá Milan Kundera ve své románové Nesmrtelnosti.

     Nový „čas obrazů" je však  bezdějinný -  a tedy nesmrtelný.  To, okolo čeho se nový orbis pictus točí, je image: vytvořený vycizelovaný obraz, symbol, značka, typický „ksicht", styl či tvář, která musí zaujmout a bavit masy.

      Mnohdy je takový obraz pouhou kouzelnickou iluzí, povrchním kosmetickým trikem, odrazem hladiny. Kate Moss si teprve na obličej musí namalovat obličej Kate Moss,  fotograf ji zachytit v stylových settech, grafik ji musí nechat protéct Photoshopem a image-editor vybrat na obálku Vanity Fair. Voilá, máme tu Kate Moss, obraz pro samotný obraz, tak jako existuje samoúčelný l ´art pour l ´art.

     Nové, dokonalé a nestárnoucí božstvo se štíhlými stehny jako nohy lučních kobylek, bez celulitidy garantované na celý život , spolu se smyslně přimhouřeným pohledem, který je so hot a nikdy nevychládá.

     Obraz, který si ve své didaktice Komenský zvolil pro svou účelnou pedagogicku názornost, pak přirozeně podvědomě slouží imitačně jako vzor, alespoň v době dospívání, hledání sebe sama.

      V době, kdy je svět zahlcen levnou digitální záznamovou technikou, stává se obraz  hlavním médiem zábavy a nové generace vyrůstají již přímo odkojeny v tomto obrazovém kódu. Realita za obrazy  pro ně přestává být zajímavá, stejně jako vyprávění, tím podstatným a vyžadovaným svědectvím života se stává obraz a jeho prezentování publiku. „O čem to tam bylo? Máš nějaký fotky?" Často přestává být zajímavé dělat cokoliv, není-li u toho kamera či fotoaparát, protože obrazy nesou význam a jako takové jsou preferovány a vyžadovány jako sdělení. 

       Málokdo je dnes tak silná osobnost, aby nepodlehl „tlaku obrazů" a jejich medializaci a nevisela někde na internetu (neboť do jiných médií je práce se dostat) nějaká jeho obrazová prezentace zachycující zbytečné kvanta  podob, foto úletů či kuriozit, tak stejných a nezábavných, protože jsou neustále dokola reprodukovány. Nebýt možnosti zachytit a mediálně šířit mediálně známý případ opití a roztrhání kočky, je docela dobře možné, že by se tomu vůbec nestalo. Obraz v jeho rozličných formách a snadné prostředky jeho šíření však sugestivně strhávají lidi pro to, aby se také „předvedli" před zraky ostatních.

  (1)

(Autor tomuto trendu nezůstává nic dlužen a zachycuje svůj odraz-obraz v subtrópech v době deštˇů. Povětšinu slouží cizokrajné země "tvůrčím způsobem" ne zážitkům, ale jako atraktivní pozadí pro domácí alba a prezentaci "závistivým" sousedům". )

         Otázkou zůstává, proč široká dostupnost (audio) vizuální techniky a internetu nevede spíše k tomu, že se lidé pokoušejí vytvořit svůj vlastní styl,  vkus a originální pohled na svět. Vytvořit si totiž svůj vlastní "obraz světa" je o poznání  náročnější, odvážnější  a tvořivější akt, nežli napodobovat osvědčené obrazy-vzory-ikony a nablblé prefabrikované imidže, a tedy společensky zapadat, vynikat a nebýt out.

          Protože být dnes out, out of style, mít lack of image a kupu fotek, které není komu ukázat, je  velkým společenským prohřeškem  proti  "bon-tónu", který nám  prostřednictvím "Světa v obrazech" dává ze záhrobí Komenský své up-to-date pedagogické kondice.  

Máme se opravdu co učit, obrazoborci (?)