- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
(A zase dovysvětlení v poslední větě ) Z fotek z Paříže jsem měla pocit, že Ti tam něco nesedlo, nebo že něco neklaplo jak mělo, nebo že jsi tam měl příliš chaos v pocitech nebo prostě něco - možná taky tohle... Díky, že tady je co číst.
- snad spíš shrnutí, tentokrát, předtím jsem to cítil stejně, jak
říkáš. - Jinak jsem byl v Par v jistých oblastech poprvé...a
rychle...plus nové fenomény...možná že tak. Jinak vše klaplo tak jak mělo.
V takové chvíli je člověk zaskočen sám sebou. Pocitem, který ho zaplaví. Vlastně je to směs pocitů. Soucit s touhle lidskou bytostí, vlna překvapení a nechtěné zvědavosti. Zvědavosti za kterou se sami před sebou stydíme. Napsal jste to dost natvrdo a moc nám lidem nelichotíte, ale reagujeme tak, jak jste vyčetl z výrazů tváří kolemjdoucích. "Kentaurky" potkáváme všichni a vypořádáváme se s tímto setkáním každý podle svého založení. Dobrý článek.
- Mě nevyjímaje; byť už jsem si myslel, že jsem uvyklý. To je jen vyprávěcí perspektiva a postup, abych někoho "oslovil". Jinak máte pravdu, že je to zvlášní směs ambivalentních pocitů, které jsou zvláštně "ztělesněné". Proto jsem o tom koneckonců psal, že na mně samotném mě to překvapilo.
člověk by chtěl být lidštější, ale musí se moc snažit.
- a častokrát je ještě překvapený - tváří v tvář - na kolik je to jeho "pochopení pro jinakost" ještě povrchní....
tentokrát už to snad nejsou "jen" rozpohybovaný obrazy, ale když to čtu, tak se mi zdá, že to i hraje:) virtuozní kousek
:) Nepřehátějte. Ještě napište, že z toho je cítit ten cider nebo to zábradlí - a je hotovo.