Jak jsem se stal úchylem

zn. snadno a rychle

Jina zeme, jine zvyky. To mam(e) za ten turecky zachod.

Sedím na schodech a oklepávám hodobóžové boty samý oranžový prach. Nevracím se od voleb, ale mám pocit, že králem antuky jsem byl pro tuto chvíli zvolen já - a ne Rafael Nadal.

"Nevíte, mají tady žít nějací bezdomovci...(?)"  -Tak touhle otázkou začala moje cesta pražskou periférií za tím, jak se snadno a rychle stát úchylem. Nebylo to ale tak snadné jako v radách Haliny Pawlowské -  a začalo to upřímně.  Jako sociální dokument.

"Hele, tak to je zajímavý, když pudeš támhle, tam žijou snad nějaký rRrRumuni. Suší si hadry v prachu u silnice, je to celkem legrace." Odpovídá mi majitel autobazaru.

A skutečně. Jdu prašnou industriální cestou, levá, pravá, neohroženě se mi uhýbají korby náklaďáků s cihlovým pudrem a já si v duchu zpívám j.a.r.ovské Bulháry: bulharská měna je leva, chlápkům těm ostrejm to neva.

Barák jak rozkopnutá krabice od bot.  Praští mě do očí jeho nestrojená neohozenost. A taky šnůry spodního prádla bizarně natažené na plotech jako ty nejdůmyslnější a nejpestřejší lapače  prachu, co jsem viděl. 

To si MUSÍŠ vyfotit, říkám si.  Jak se to odráží v těch zauzených okenních tabulkách. Zajímavý. 

Kolem baráku se nic neděje, jen - jak se říká - chcípnul pes. Tak jdu dál s nadějí, že ještě objevím něco zajímavýho. Když se však otočím, spatřím tři postavy ze vrat. Vracím se, aby nebyly problémy a chci říct, že jsem si jenom fotil jejich dům zvnějšku. Žádný zloděj, vyzvědač- a tak. 

"Doooobry, tak to jo." Poví mi otec se synkem v paži  a s manželkou po boku. Z Rumunů se vyloupnou Bulháři. "My vyšli protože sme ještě neviděli aby někdo fotil naše prádlo," zakření se. A já si postupně uvědomím, že jsem svědkem situace, ve které se "antropolog"  pro "studované etnikum" stal opravdovou kuriozitou. Zatímco mně přišlo podivné a zvěčnění hodné sušení prádla v prachu "antukové cesty", jim přišlo podivné, že někdo...

"Pročs fotil naše prádlo?" , nedá si pokoj a kření se ještě víc v úsměšek. No, přišlo mi to zajímavý , odpovídám (myslím v duchu na to, jak to mělo vypadat na fotce). -Podívejte (snažím se mu ukázat na displeji náhledy ). "Hm, dobrý". Setkám se s neporozuměním a smíchem. A jak je teď v Bulharsku, snažím se stočit téma. "Tyyy, nech toho, to bude tooo, jak tomu řikaj...umění!" Rozsekne to s upřímnou obhajobou jeho žena a žďuchne ho do ramena. 

Prima.  - V tu chvíli jsem zjistil, že i kdybych  se snažil nějaký obraz či jeho  foto reprodukci vysvětlovat  třebas do rána, nemělo by to žádný smysl. V jejich očích jsem zůstal "úchylem, který fotí jejich spodní prádlo".

Ještě když  trochu zardělý  studem odcházím,  zaslechnu dupání, další dva tři lidi venku a smích - i když přátelský - smísený jako prach s rozhovorem:

"Tyyyyy, co tu ten dělal?:-) Aaaale, fotil naše prádlo!!!:-)