Husy, gorily a klacky

aneb o tom, jak vyvolat a udržet nejen prezidentský dojem

V prirode stací pávovi k vyvolání dojmu, získání a "uchvaceni" partnerky pomerne "málo": hodne barevných a symetricky sesazených vzoru per, které ji "udelaji dojem" o jeho kvalite.

"Udělat na někoho dojem" je co do důsledku čin mnohem hlubší a závažnější, nežli kdejaký jiný smyslový počitek. V přírodě dělají pávi svým masivním a barevně ornamentálním vějířem ocasních pavích per dojem na samičky, aby je získali za partnerku; to samé gorily při demonstraci své síly či když se bijí v hruď.

 Onen  "silný dojem", má mnoho společného se "zamilováním" a je tedy  spojený s idealizací: někdo nás nejprve musí zaujmout, okouzlit, "udělat dojem", aby na nás měl nějaký vliv a my  mohli "podlehnout": navázat hlubší vztah.

 V přírodě takto dočasně čaruje příroda pro to, aby se prostřednictvím zamilovanosti a následné lásky živé organismy rozmnožovaly a páry vytvářely dlouhodobější pouta zajišťující ochranu a péče případnému potomstvu.

 Stav "zakoukání" je přirozeně stav, kdy toho druhého často nekriticky "obdivujeme" a vidíme ho v tom nejlepším světle. "Prohlédnutí" může přejít záhy, ale často  trvá alespoň tak dlouho, jaký je zpravidla čas dostatečný k zplození a "odchovu" potomstva do jistého stavu soběstačnosti, pokud samozřejmě  tento "ideální dojem" někdo záměrně nenaruší a rovnou nepřijde se slovy: podívej, skutečnost je jiná, já nejsem hodný, chytrý ani hezký, to se ti vše jen zdá, nestojím za to(...) to pak zpravidla i to nejsilnější kouzlo vyvolaného dojmu jako když utne.

 Mohlo by se na první pohled zdát, že prezident a jeho volba nemá s "volbou partnera" mnoho společného. Zdání klame: i prezidenta musí nejen milovat, ale i jej mít ráda nejen většína senátorů a poslanců, ale i konsensuální většina národa, aby podlehly jeho silnému dojmu a zvolily si ho "sňatkem s ČR" i za svého partnera. Jak prezident tuto "hru dojmů" přitažlivosti a zároveň sociálního zabezpečení  kolem sebe vytváří a šíří?

 Bezesporu jde o jeho hru, byznys, do které angažuje sehrané týmy, které tvarují informace o něm tak, aby ze "zákulisí"* nevycházelo na scénu nic, co nemá proniknout, ale již hotové "P.R." produkty, které mají vytvořit ten kýžený ideální dojem, obraz prezidenta v očích veřejnosti.

 Občas se stane, že ze "zákulisí" se dostane ven i nějaká ta "špína". Tu mají za úkol "vymést" opět sehrané týmy či jednotlivci "konspiračních rolí", které hrají proti a nepřistupují na tuto zákulisní hru. Jsou to kupříkladu bulvární média narušující obraz vzorového monogamního prezidentského páru "úletem" prezidenta s blonďatou letuškou, ale i - možná mimoděk - kamery ČT, které zachytí důrazný dohovor Dr. Langera Dr. Bursíkovi o tom, že je snad schopen zabít bobra proto, aby zachránil strom.

 Součástí souhry prezidentského týmu jsou samozřejmě i všichni ti poradci, tajemníci a lobbisté, lidé, kteří mají na kýžené vyvolávání dojmu know-how.  Na scénu však občas musí přijít i sám prezident, který však umí v pravou chvíli použít ta správná "kouzelná slovíčka", aby nevyvolal dojem, že je nepřipraven a v diskusi by neměl co říci, ale aby jejich prostřednictvím zahrál vrch a vytěžil ve svůj prospěch prostým řečnickým trikem autority.

 Skutečnost, že je volba prezidenta mnohem živočišnější, nežli toto spíše jemné a sofistikované umění, bylo možné spatřit ve všemožných verbálních i neverbálních "scénkách" zastrašování soupeřů či ustrašené následování ohroženého hejna husiček za svým "životadárcem". Korunu tomu nasadil bizarní etologický** projev K. Bartáka na téma, jak "fyziologické projevy nadšení či impozantní postavení u těla jsou u gorily doprovázeny rytmickými pohyby a klackem v rukou(...) a jak nadšení a triumfální pokřik hus jsou výrazem silného sociálního pouta".

 Pouta k čemu? V přírodě to bývá zpravidla alfa-samec, ten nejsilnější a celkově nejschopnější vůdce a ochranitel života jeho mláďat a samic, které jsou mateřsky poutány ke svým potomkům. Úvaha nad tím, nakolik je „tatíček Klaus" alfa-samcem a nakolik jsou to jen dojmy, by byly „prázdné a falešné větičky" už právě pro to, že i dojmy jsou součástí stejné hry a prof. Klaus má moc i kontrolu i nad nimi.  Umí je využít pro to, aby byl na trhu stále kvalitní a zavedenou „reklamní značkou": byť na "staré konzervě."

 Jeho arogance zároveň hraje ve prospěch jeho autority***, dojmu jedinečnosti a nedosažitelnosti, které přitahují lidi o to silněji, čím víc je jim osoba či předmět zdá nedostupný. Zároveň ale, aby to vyvážil, občas sejde mezi lid, pohladí láskyplně chlapce po temeni, čímž nabídne lidu obraz sociálního pouta, vzájemnosti a přátelství. Je přece jeden „z nich", ale zároveň je natolik schopný, že jim může prospět a  je tedy společensky platný: dokáže je ochránit, ale také jim zajistit blaho-byt. Je vidět, že takovému umně a důsledně udržovanému dojmu nelze ani dlouhodobě odolat.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

*Tyto tučně vyznačené pojmy zavedl do (mikro) sociologie či sociální antropologie E. Goffman.

** Viz K. Lorenz a "Základy etologie" (vědě o chování živočichů) či I.E. Eibesfeldt: Člověk, bytost v sázce (základy "etologie člověka": vědy o chování člověka).

***Tyto tučně vyznačené pojmy používá psycholog R. Cialdini v knize Influence: The Psychology of Persuasion (Ovlivňování: psychologie přesvědčování".

Související odkazy: O hlavě a patě státu: http://josephy.blog.idnes.cz/c/24698/O-hlave-a-pate-statu.html