Rus je, jaký je! A jiný nebude! Vzpomínka na stavbu přehrady.

Pamatuji, že když jsem v roce 1978 „udělal“ přijímačky na VŠSE v Plzni, musel jsem se coby nový student povinně účastnit tzv. mezinárodní studentské brigády. Tehdá se stavěla stanovická přehrada u Karlových Varů.

Nevím, jak probíhal výběr studentů, ale já byl do této brigády zařazen. Byli zde studenti z NDR, SSSR a samozřejmě také my Češi. Ubytováni jsme byli v turistické ubytovně pod hrází přehrady Březová. Na stavbu nás každé ráno dovážel autobus. Prováděli jsme zde pomocné práce. No a abych se vrátil k původní myšlence. Tedy k pracovním výkonům jednotlivých „delegací“. Studenti z NDR to vše měli na praku. Byl konec srpna, sluníčko svítilo a pohoda byla násobená opalováním se vedle ležící lopaty. My úderníci z ČSSR jsme za remcání trocha té úklidové práce k dílu přiložili. Pravda nestrhli jsme se. No, on stavbyvedoucí více méně nevěděl, co s námi. Ale sovětští mládežníci, to bylo jiné kafe! Opravdu! Jejich pracovní nasazení bylo přímo ďábelské. Kamkoliv je mistr nasadil jeli jak opravdoví Stachanovci a práce, nám jinak trvající cca týden, měli hotové za pár hodin. Pochvala jim byla nade vše! Při ranních nástupech před ubytovnou se jejich montérkové blůzy plnily novými a novými odznaky. Snad za pracovní úspěchy. Nevím.

Co ale bylo pro nás nepochopitelné? Jednoho krásného, volného dne jsme splnili jejich přání a vydali se s nimi na prohlídku Karlových Varů. Bylo nás z našeho okresu více, a tak jsme se za průvodce mohli vydávat. Stachanovci byli jako u vytržení. Oni pocházeli z průmyslového Sverdlovska a tolik „přepychu“ viděli poprvé v životě. My na oplátku byli zase překvapeni jejich opravdovým úžasem! Následně nám ale bylo s hrdostí v hlase jimi sděleno, že my si tu na hranicích mezi prohnilým západem a socialistickým blokem žijeme nad poměry jenom proto, že oni na nás tam v tom SSSR do úmoru pracují a dovedou si ledacos odepřít. Ať ten západní buržoa vidí, jak krásně se v tom socialismu žije. No, logiku jsme v tom neviděli, ale proti gustu … Co dodat. Vždyť na přehradě byly jejich pracovní výkony oslňující. Chudák mistr.

Ještě bych dodal jednu třešničku na závěr. V daný čas se měla stavba přehrady slavnostně ukončit i kdyby bolševici z nebe padali (kéž by) a to za přítomnosti vládních kreatur. To ani jinak nešlo, plán se musel vždy splnit, minimálně překročit. Normalizace si to žádala. Asi proto ta mezinárodní brigáda na úklid. To se v ČSSR tehdá se studenty praktikovalo po celé naší milé socialistické vlasti. Ve slavnostní den jsme nafasovali nové lopaty a krumpáče, pracovní rukavice, ale pro všechny případy nás poslali „uklízet“ mimo trasu ministerských Tatrovek. Tedy zbytek myšlenek mám ze zdroje jedna paní povídala. Jakýsi tehdejší ministr něčeho přijel k hrázi, „spustil špunt“ přehrady a celý konvoj odjel slavit úspěch socializmu do Karlových Var. Údajně do Puppu. No a stavbyvedoucí dal zase ten „špunt“ vytáhnout a práce pokračovaly dál. Plán byl přeci splněn.

Ale k těm úderníkům. Oni jiní být ani nemohli a jak současná situace na Rusi vypadá, ani nejsou. Staletí, již od dob Petra I. Velikého, byli vychováváni v duchu soupeření s Evropou. Ten komplex z nemožnosti se s tou „nepřátelskou“ Evropu vyrovnat je vede k sebeobětování se pro matičku Rus do těla roztrhání. Není přeci větší oběti v dobách míru. A pod blahosklonným dohledem Jeho Blahorodí, tedy toho či onoho mrzkého vládce, jsou odměňováni pomejemi a mnohaletým výplachem mozků jedinou a věčnou pravdou o výjimečnosti ruského národa. A Západ, ten nevyzpytatelný nepřítel, je přeci neustále připraven zaútočit. Je mi jich tak trocha líto. Ale to je vše, co s tím mohu dělat. Ono vzletné „národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“, tam opravdu neplatí.

Foto: Pixabay