Pro dobrotu do dluhu – Trump a „uječené“ neziskovky

Včera jsem šel po ulici a přede mnou se objevil ošuntělý, žebrající muž. Tedy, přímo nežebral, jen klečel s miskou před sebou a mumlavými slovy mě žádal o finanční příspěvek.

Jenže… v pravdě já opravdu nejsem zrovna v dobré finanční kondici. Hypotéka na dům, finanční i operativní leasing, pár spotřebitelských úvěrů, půjčky od známým i příbuzných, ani nestačím ty závazky splácet, a tak si každý rok z banky a příznivého okolí půjčuji další obnosy peněz. Tedy dluh mi neustále roste. A mám také rodinu. Pro scelování rodin se k nám nastěhovala tchyně s tchánem. Nejsou zrovna v dobré zdravotní kondici, a tak je o starost více. A také pro naši velkou zahradu jsem musel zaměstnat, jaksi „načerno“, jednoho imigranta. Její údržbu bych už časově opravdu nezvládal. Ani druhé zaměstnání mojí situaci dvakrát úspěšně neřeší. Přesto jsem šel k dalšímu důvěřivému věřiteli a půjčil jsem si, myslím, obstojný finanční příspěvek pro tohoto smutného, dobrého muže. Určitě jsem provedl dobrou věc, utěšoval jsem se v duchu. Pomohl jsem přece bližnímu svému. Křesťanské kořeny se v mém chápání světa nezapřou.

Ale dnes jsem toho milého muže opět potkal na stejném místě ulice. Opět mě žádal o finanční obnos, když jsem byl včera tak štědrý! A tak jsem ho seznámil s mojí finanční situací, tedy, že na tom zase tak dobře nejsem. Mám hypotéku na dům, finanční a operativní leasing, spotřebitelské úvěry, atd. atd… Už si další finanční pomoc pro něj opravdu nemohu dovolit. Nejprve musím dostat závazky pod kontrolu! No a co se nestalo. Ten dobrý muž náhle obrátil a na celou ulici začal vykřikovat jaký jsem nelida, že jemu nuznému nechci pomoci v nouzi, a přitom si tak skvěle žiji. On ani střechu nad hlavou nemá. No a reakce kolemjdoucích byla nasnadě. Zlé a nenávistné pohledy, nadávky na moji adresu nebraly konce a málo chybělo k linči. Cítil jsem se příšerně a plný studu jsem zmizel v postranní uličce.

Řeknete hloupost, to se přeci nemohlo stát. No opravdu, mě se to nestalo! Ale děje se! Bohužel. Tady bych si přitom dovolil použít příměru. Nedávno pan prezident Trump ve Washingtonu zavřel pokladničku pro financování kdejakých chudých koutů světa a různých neziskových organizací. Finance USA nejsou zrovna v dobré kondici a je třeba se více zaměřit nejen na smysluplné výdaje uvnitř státních hranic, ale i mimo Státy. Tedy již omezeně pomoci všude tam, kde pomohou opravdovým potřebným. A přitom dát prvotně do kondice domácí pomoc potřebným a že jich tam díky legální i nelegální imigraci je. Vždyť kritické ohlasy na smysluplnost této pomoci jsou už léta rozebírány mnohými odbornými kritiky. A co se nestalo. K mému překvapení i z těch nejzazších koutů světa se na USA, které jsou už léta od kdekoho vystaveny posměchu a kritice, že neumí hospodařit, snesla nebývalá až hysterická zloba. Tak bohatý stát a nechce donekonečna pomáhat nám nuzným! Ostrá kritika přišla dokonce také ze zemí, které si finančně stojí mnohem lépe jak USA. Ono k mému překvapení také „naše“ české, těmi „odpornými“ dolárky financované organizace, si zrovna nebraly servítky. Hanebný imperialisto, vraťte nám naše peníze! Netušil jsem, kolik těchto na dolarových příjmech závislých organizací u nás je.

Vraťme se tedy k tomu nuznému muži a jeho „nárokům“ na mé finance. Tedy použil jsem takovou malou příměru. Nabijte mě na kříž!

P.S. Opravdu nejsem „Trumpista“.