Demokracie je pomalý proces vývoje a není dobré ho urychlovat, zejména v krizích se zdá být vyloženě líná. Některým lidem se pak zdá, že nějaký vůdce by mohl proces výrazně urychlit a on se nějaký vždy najde, který to klidně slíbí. Jenže historie nám ukazuje, že je to právě naopak, vůdcové zemi vrátí o mnoho let nazpátek a pak se začíná zase znova.

Pokud zvolíme demokrata, bude nám nápomocen abychom krizí prošli bez větších šrámů, nikdo za nás naše životy žít nemůže.

Pokud zvolíme vůdce tak několik věrných se bude mít dobře a na většinu dole zaklekne, aby to ufinancoval. Srandu má pak z těch, kteří udělají cokoliv pro to, aby se dostali mezi vyvolené věrné a tvrdě jde po těch co protestují, rozdělí národ a poštve ho proti sobě.

Co chceme? Já chci být sám sebou a za svoji svobodu se postavím kdykoliv.

Jenže v letošní prezidentské volbě už demokrati došli. A jak to bylo v těch předchozích je možno se jen dohadovat.

Po kolektivním orgazmu až zákonitě přichází i kolektivní kocovina