Modrá krev – česká šlechta na pranýři dějin

Překvapivou pravdou je, že dnes již klasický dokument na ČT2 „Modrá krev“ se stal nejsledovanějším pořadem v daném vysílacím čase a odezva je opravdu zajímavá.

V pořadu se tu představuje současná česká šlechta a její kolikrát velmi ponurá historie po roce 1945/48, kdy jim byly jejich majetky vyvlastněny a nový majitel-stát se na nich opravdu vyznamenal. Devastace nejen těchto movitých památek, ale také systémové ponižování potomků této „modré krve“ je neskutečné. A světe zboř se, současní občané/diváci oceňují vznešenost, klid a noblesu zmiňovaných protagonistů, kterou pořad do dnešních uspěchaných dnů přináší. Velkou zásluhu na tom má průvodce, charismatický hrabě František Kinský. Často jsou po představení toho či onoho rodu zmiňovány také zajímavá rodová hesla. Lidé chválí, a to je pro mě snad nejzajímavější, že se seriál nezaměřuje jen na historii, ale ukazuje, jak šlechtické rody žijí dnes. Také je chváleno to, jak se tato šlechta stará o české kulturní dědictví (zámky, lesy, polnosti). Hrabě František Kinský uvedl: „Náhle nejsme nepřátelé nebo cizáci. Lidé pochopili, že jsme normální lidé se svými starostmi“.

Tady bych rád připomněl slova „česká“ a „stará se o české kulturní dědictví“. Proč? Nemohu nevzpomenout 19. století a jeho obrozence a také vznik První republiky. Kdy obrozenci velice rádi a úspěšně jako argument pro údajnou „Dobu temna“ používalo zaříkadlo „Bílé hory“. Kdy byly údajně z Čech vytlačeny české šlechtické rody a do jejich statků se nastěhovaly ty cizí, nepřátelské českému lidu. No pravda je poněkud jiná. Po porážce stavovského povstání nebylo cílem vítězů vyhnat Čechy(!), ale vyhnat protestanty a rebely proti císaři. Tedy zdaleka ne všichni staročeští šlechtici odešli do exilu. Katolíci nebo ti kteří včas přestoupili na katolickou víru a zůstali věrni císaři si majetky udrželi nebo dokonce rozšířili (Lobkowiczové, Kinští, Czerninové, Šternberkové…) a ti noví příchozí z Itálie, Irska, Skotska či Rakouska a Německa byli odměněni císařem zkofiskovanými majetky rebelů/protestantů. V Evropě toho času nic nového pod sluncem. V dané době existovala tzv. „zemská příslušnost“ a tyto „cizí“ rody se zde postupem času začaly cítit jako čeští stavové. A to se vším, co daná slova obnáší. Tedy starost o statky a stát.

A první republika? No začalo to hned v roce 1920 tzv. Pozemkovou reformou, která byla pro českou šlechtu doslova existenčním šokem. Reforma (děsivé zakrytí lumpáren) měla za cíl napravit „křivdy Bílé hory“ a rozbít moc velkostatkářů. Jak oblíbené a stále se úspěšně opakující se téma neschopných. Že se zde velice dařilo korupci je nabíledni. Důsledek? Nárůst nezaměstnanosti a bídy. Drobní rolníci s 2 hektary sotva stačil uživit sebe a rodinu. To, co dříve velkostatek poslal do světa, se nyní „snědlo“ doma a v roce 1924 jsme už nevyvezli z obilovin nic. V tomto roce se muselo dovést rekordní množství obilí, protože domácí produkce nestačila. Pro šlechtu konfiskace znamenala ztrátu ekonomické základny. Zámky, které jim zůstaly, byly drahé na údržbu a bez polí a lesů je nebyli schopny vydržovat. Přesto navzdory tomu, jak sobecky se k nim republika zachovala, velká část těchto šlechtických rodů v letech 1938 a 1939 se za republiku postavila. A pro jízlivost bych ještě připomněl zákon z dílny nových, zakomplexovaných zákonodárců, tedy Zákon č.61/1918 Sb., kdy bylo zakázáno používání šlechtických titulů, později pod pokutou či vězením. Mimochodem zákon platí dodnes! Přesto se velká část šlechtických rodů v roce 1938 a 1939 postavila za Československo. Tak jak jim šlechtická čest kázala. Tady je v kontrastu prezidentovo exil. Co dodat?

O roce 1948 darmo hovořit. A na závěr trocha toho pozitiva. Pravdou je, ve srovnání se zmiňovanou českou šlechtou a jejich modrou, že i my všichni jsme potomci starých rodů jen s tou červenou. Jinak bychom zde přeci nebyli!