Globálko naruby – Sopka Tambora aneb stalo se před 210 roky

Píše se rok 1816, který vstoupil do dějin jako „rok bez léta“. Mimořádně chladné a deštivé počasí zasáhlo Evropu i části Severní Ameriky.

Americký novinář Hezekiah Niles, vydavatel baltimorského Niles’ Weekly Register, se neobvyklému počasí věnoval již v roce 1816 v článku Climate of the United States. Dobové noviny a kroniky tehdy zaznamenávaly mrazy, sněžení a vytrvalé deště v době, kdy měla dozrávat úroda.

Hlavní příčinou byla gigantická erupce indonéské sopky Tambora v dubnu 1815, jedna z nejsilnějších v zaznamenané historii. Do stratosféry se dostalo velké množství oxidu siřičitého, z něhož vznikly sulfátové aerosoly odrážející část slunečního záření. Následovalo výrazné ochlazení, které navíc zesílilo již probíhající chladnější klimatické období.

Dopady jsou dobře doloženy také v českých zemích. Historické prameny zachycují mimořádně chladné léto roku 1816, špatnou úrodu a následný prudký růst cen obilí. Krize vyvrcholila v roce 1817, kdy nedostatek a drahota potravin tvrdě zasáhly zejména chudší vrstvy obyvatelstva.

Současníci přitom netušili, že příčina může ležet na druhém konci světa. České dobové prameny Tamboru s neobvyklým počasím nespojovaly. Hledala se jiná vysvětlení – od slunečních skvrn a dlouhodobého ochlazování až po zemětřesení a sopečné erupce obecně.

Rok 1816 tak ukázal, jak může jediná obrovská přírodní katastrofa na druhém konci světa během několika měsíců ovlivnit klima, úrodu, ceny potravin i život milionů lidí v Evropě.