Defenestrace - Napotřetí už legálně?

Nedávno jsme si připomněli významnou událost našich dějin, kdy se 23. května 1618 skupina ozbrojených šlechticů (v našem případě protestantská stavovská opozice) vydala na Pražský hrad.

V tamní kanceláři podrobila improvizovanému soudu dva nejnenáviděnější královské místodržící – Viléma Slavatu z Chlumu a Jaroslava Bořitu z Martinic. Oba byli prohlášeni za rušitele míru a společně s písařem Filipem Fabriciem vyhozeni z okna do hradního příkopu. Nechci zde rozebírat, do jaké míry v této události hrálo roli náboženské přesvědčení a do jaké touha po lukrativních státních úřadech. Celá událost byla již nesčetněkrát popsána více či méně zasvěcenými komentáři, a to hlavně ve vypjatých časech našich dějin.

Chtěl bych zde pouze zmínit jednu snad úmyslně, snad nevědomky opomíjenou okolnost – zapomenutou „pojistku“, která tvořila politické pozadí o to častěji zmiňovaného Rudolfova „Majestátu“.

Když se v českých učebnicích dějepisu mluví o náboženské svobodě v předbělohorské době, veškerou slávu obvykle sklízí Majestát Rudolfa II., podepsaný 9. července 1609. Tento dokument, který z českých zemí učinil oázu náboženské tolerance, by však sám o sobě zůstal jen cárem papíru bez reálných záruk. Skutečným politickým motorem a praktickou pojistkou náboženského míru se stala dohoda schválená téhož dne – tzv. „Společné porovnání“ mezi stavy pod obojí a katolíky. Právě v tehdejší napjaté atmosféře se zrodila argumentace, která o devět let později změnila chod evropských dějin.

Rok 1609 zastihl České království v hluboké politické krizi. Císař Rudolf II., izolovaný na Pražském hradě, v daný čas již psychicky labilní a ohrožený ambicemi svého bratra Matyáše, nutně potřeboval finance, které mu mohl schválit pouze zemský sněm. Nekatolická stavovská většina se však rozhodla jednat nekompromisně. Výměnou za daně požadovala uzákonění České konfese. Když Rudolf II. v dubnu sněm svévolně rozpustil, stavové se odmítli podřídit. Sešli se na zakázaném opozičním sněmu na Novoměstské radnici, zřídili třicetičlennou vládu direktorů a začali verbovat vojsko. V Praze, obklopené ozbrojenými šlechtickými družinami, visela ve vzduchu občanská válka. V této atmosféře radikalizace a překvapivé svornosti předložili stavové panovníkovi pětadvacet ultimativních požadavků. Zlomený, vystrašený císař nakonec tlaku podlehl. Dne 9. července 1609 podepsal slavný „Majestát“ a o několik hodin později bylo stvrzeno i ono „Společné porovnání“ mezi evangelíky a katolíky.

Tento důležitý dokument představoval písemnou dohodu mezi nekatolickou většinou a tehdejší katolickou menšinou. Zatímco Majestát deklaroval obecné principy náboženské svobody (včetně práva poddaných zvolit si víru), „Společné porovnání“ upravovalo každodenní praktické soužití obou táborů. Řešilo majetkové otázky, užívání kostelů, obsazování far a fungování zádušních úřadů. Katolická menšina, reprezentovaná pragmatičtější částí šlechty, musela pod tlakem okolností akceptovat realitu, v níž už nebyla jedinou legální církví v zemi.

Součástí politických vyjednávání kolem tohoto porovnání byla i ostrá varování adresovaná případným porušitelům. Protože stavy měly s plněním panovnických slibů špatné zkušenosti, prosazovaly do politické praxe velmi tvrdé záruky. Jak ukazuje dobová stavovská interpretace během tehdejších emociálních vyjednávání zaznělo nekompromisní varování, že kdokoli by toto narovnání odmítal nebo ho chtěl rušit, má být „z okna vyhozen“.

Radikální nekatoličtí stavové v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem v roce 1618 tuto rétoriku a tehdejší politický konsenzus plně využili. Proslulá třetí pražská defenestrace, při níž byli z oken Pražského hradu vyhozeni místodržící, tak z pohledu povstalců nebyla nelegálním aktem svévolného násilí, ale legitimním výkonem práva na odpor a „exekucí“ proti rušitelům náboženského míru. Tato myšlenka z roku 1609 se tak stala přímým ideologickým a „právním“ návodem pro rok 1618.

Přehled tří pražských defenestrací, které ovlivnily dějiny Evropy:

• První pražská defenestrace: 30. července 1419, Novoměstská radnice.
• Druhá pražská defenestrace: 24. září 1483, Staroměstská, Novoměstská a Malostranská radnice.
• Třetí pražská defenestrace: 23. května 1618, Pražský hrad.

Pro úplnost dodejme, že defenestrace není pouze českým specifikem. Podobné události se odehrály například v Nizozemí v době osmdesátileté války za nezávislost nebo během povstání španělských „comunidades“ v roce 1520.