AI daňová reforma aneb Kde je náš Josef II.?

Slovo „reforma“ jsme si v Česku poněkud znehodnotili. Posuneme věk odchodu do důchodu, změníme výpočet penze nebo zvýšíme daně a odvody – a máme reformu. Jenže skutečné reformy v minulosti vypadaly podstatně odvážněji.

Od Viléma III. přes Petra Velikého a Marii Terezii až po Napoleona najdeme panovníky, kteří neměnili pouze výši daní, ale samotný způsob, jakým stát získával své příjmy. Pro nás je zvlášť zajímavý Josef II. Jeho berní reforma z konce 80. let 18. století se nesnažila pouze získat více ze starého systému. Josefínský katastr měl nově zachytit hospodářsky využitelnou půdu a reforma zasáhla i do tradičních stavovských privilegií. Josef II. pochopil, že změnila-li se ekonomická realita, musí se změnit i to, z čeho a jak stát vybírá daně.

A právě tady se Josef II. potkává s umělou inteligencí. Tehdejší ekonomickou hodnotu představovala především půda. Dnešní sociální stát stojí do značné míry na lidské práci a odvodech z ní. Jenže robotizace, digitalizace a AI mohou tento základ postupně měnit. Firma může díky AI vyrábět více, mít vyšší produktivitu i zisk, a přitom zaměstnávat méně lidí. Hodnota nezmizí – pouze se přesune od práce více ke kapitálu a technologiím.Pro ekonomiku to může být úspěch, pro důchodový systém závislý na odvodech ze mzdy problém. Pokud na tuto změnu odpovíme pouze vyšším zdaněním zbývající práce, děláme přesný opak toho, co představovala josefínská reforma. Snažíme se získat více peněz ze starého daňového základu místo toho, abychom přemýšleli, zda se tento základ před našima očima nemění.

Odpovědí přitom nemusí být ani „daň z robotů“, která by trestala investice do produktivity. Skutečná reforma by měla řešit nový daňový mix. A pokud bude stále větší část prosperity vytvářena kapitálem a AI, měli by se na jejích výnosech prostřednictvím důchodového spoření více podílet i občané.

Josef II. potřeboval najít daňový systém pro ekonomiku své doby. My potřebujeme totéž pro ekonomiku AI. Otázkou tedy není jen, o kolik zvýšit daně, odvody či věk odchodu do důchodu. Otázka zní: Z čeho budeme financovat důchody ve světě, kde stále větší část hodnoty nemusí vytvářet lidská práce?

Jinak nereformujeme systém pro 21. století. Pouze se snažíme udržet systém století minulého.