Turkovy kauzy a pokrytectví lidu

Kauzy okolo Filipa Truka jsou absurdní hned z několika pohledů. Nebudu se příliš soustředit konkrétně na jeho osobu, ale spíše na jeho zastánce.

Jako volič mohu volit na základě různých kritérií. Pokud někdo někoho volí na základě jeho image, je to jen jeho věc, já takovouto volbu považuji za hloupou a to je zase věc má. Obecně pokud chci něco hodnotit, měl bych o tom něco vědět a čím více informací mám, tím má mé hodnocení vyšší relevanci. Platí to ve vědě, platí to v politice. Pokud politik veřejně prezentuje nějaké názory, tyto názory může reálně zastávat, ale může se jednat jen o politickou taktiku pro získání voličů a být tedy výsledkem přetvářky. Získání reálného názoru tedy považuji jako přínos.

Deník N, který přinesl sérii Turkových problematických výroků, moc nemusím. Řadím ho na stejnou úroveň jako třeba Forum 24. Přes jejich progresivistický bias ale nemůžu ani o jednom říct, že by si jeho redaktoři dovolili vyloženě lhát. Práce novináře je o tom přinášet informace. Pokud novinář přináší informace, které jsou pravdivé, nemohu se na něj zlobit. Mohu ale nadále kritizovat právě onen bias, selektivní skladbu kauz a obecně dvojí metr. Novinářku Zdislavu Pokornou však z nějakého dvojího metru nelze vůbec podezřívat. Její investigativní novinařina pálí ostrýma do všech směrů bez ohledu na stranickou příslušnost. A dělá svou práci velmi dobře.

Ne všichni ale mají tentýž názor. Novinářka je terčem útoků, jaký dřív nezažila. Ne ze strany nějaké mafie, ale ze strany běžných lidí. A to jen proto, že dělá svou práci. Pokud někomu vadí, že novinářka přináší kompromitující informace o nějakém politikovi, pak je jeho vlastní chyba, nikoliv chyba novinářky. A podobných nebystrých lidí není málo. V prvé řadě, pokud chce někdo vstoupit do politiky, měl by být společenský přijatelný. Z toho vyplývá, že politická funkce opravdu není pro každého. Pokud byl někdo v minulosti zloděj, podvodník, drogový dealer, násilník,...může očekávat, že tyto věci někdo vytáhne na povrch po mnoha letech a použije proti němu. Politik skutečně není totéž, co pekař, lékárník, automechanik nebo grafik. Je to veřejně činná osoba. Takový člověk by měl mít nějaký kredit. A i méně závažné prohřešky mohou tento kredit narušit. Osobně nepovažuji Filipa Turka za osobu, která by byla vhodná na jakoukoliv politickou pozici. V minulosti prokazatelně opakovaně lhal, k žádné ze svých kauz se nedokázal postavit čelem a zjevně v tom míní i dál pokračovat. Vědomé porušování zákona, extrémistické názory, vyhrožování, lhaní a pozérství není to, co bych od politika na libovolné pozici, natož ministra, očekával. Zajímavější je ale postoj jeho obhájců, pojďme se na něj podívat.

Část těchto lidí vidí za celou situací spiknutí ze strany uskupení SPOLU nebo dokonce Petra Pavla. Ačkoli paní Pokorná šla v minulosti po krku i politikům z ODS a jiných stran a neexistuje žádná indície, která by nějaké takové spojení naznačovala. Spousta diskutérů samozřejmě nasadila whataboutismus a oblíbené „kde jsou články o Dozimetru, BTC, kampeličce,…?“, no odpověď je jednoduchá – najdete je všude tam, kde dneska řeší Turka a jedna z novinářek, které s těmito kauzami přišly jako první, byla právě Zdislava Pokorná.

Výrazná část útočí na novináře, že si vůbec dovolili s něčím takovým přijít. Je tedy nezajímá fakt, že Turek se chová vyloženě prasácky, jim vadí, že si vůbec někdo dovolil dotknout jejich Führera, ke kterému oni vzhlíží. Nejsou výjimkou příspěvky, které zveřejněné informace považují rovnou za lež, ačkoli staví vlastně na ničem. Paní oceňovaná novinářka, na rozdíl od nich, opravdu není hloupá, aby si takto zničila kariéru. Naproti tomu pan Turek lhal vlastně kdykoliv, kdy ho někdo při něčem kontroverzním načapal. Některé výmluvy přitom vyloženě stojí za to – vypadlá nábojnice na střechu vozu zaměstnance ambasády, příspěvky na FB, které psali kamarádi,...jsou tak dětinské výmluvy asi jako když strážníci konfrontují zloděje kola s otázkou, kde k němu přišel a on odpoví, že ho našel v lese. Přesto tito lidé věří spíše Turkovi než renomované novinářce, které lež zatím nikdo nikdy neprokázal.

Jiná část sice uznává, že by Turkovy výroky mohly být pravdivé, ale to nikdo neví a nelze to dokázat, protože nafejkovat se to dá velmi snadno (s tím souhlasím), takže se nakonec příspěvek opět stočí k útoku na novináře či novinářku. A už je zase viněna ze lži, přesto, že tedy nikdo neví, jak to bylo.

Další část diskutérů je silně nespokojena s tím, že příspěvky byly zveřejněny s tak velkým časovým odstupem. Z jejich argumentace je však jasné, že i kdyby byly zveřejněny okamžitě, stejně by vřískali zrovna tak, jako vřískají nyní. Prostě politik, který je jim názorově blízký, by neměl být nijak prověřován a nemělo by na něj být vytaženo něco, co by ho mohlo nějak poškodit a to bez ohledu na to, zda to je nebo není pravda. Pravda je vlastně podružná nebo dokonce nežádoucí.

Je velice snadné odhadnout, jak se tito lidé zachovají, pokud dojde k potvrzení pravosti výroků. Nikdo se paní novinářce neomluví, nikdo si na diskuzích nebude sypat popel na hlavu, jak byl hloupý, jak věřil někomu, kdo neustále lže. Nastane bagatelizace všech Turkových výroků (ostatně mnozí bagatelizují už s předstihem). Považovat obzvláště trýznivé a život ohrožující zranění dvouleté holčičky za polehčující okolnost může jen prase. Zrovna tak posedlost Turka Adolfem Hitlerem není ani normální ani cool. I mně je blízký humor České sody, sám jsem jednou vešel do učebny, pozdravil studenty „sieg heil“ a šel k pultíku parodovat Hitlera. Nicméně parodie a obdiv jsou dvě zcela odlišné věci, byť kdyby to tehdy někdo natočil, asi bych měl průšvih.

I když to tak z jeho chování nevypadá, Filip Turek je dospělý člověk a sám je zodpovědný za svá slova a činy. Ne Zdislava Pokorná ani Jana Bobošíková ani nikdo jiný. Útoky na novináře jsou demonstrací vlastní mentální nevyzrálosti, hlouposti a pokrytectví. Chcete-li jít do politiky, měli byste být čistí. Chcete-li pracovat u policie, rovněž byste měli být čistí. Pokud jste gauneři, není to práce pro vás. Ale můžete klidně renovovat auta.

Edit k jinému článku: nedávno jsem psal článek „70% lidí bude volit Stačilo!“, ve kterém jsem predikoval, že pokud Stačilo! ve volbách neuspěje, hlavní hrdina článku bude volby považovat za zmanipulované. Názor pana Štefana na výsledek voleb se ale již bohužel nikdy nedozvíme, protože ještě před volbami bohužel zemřel. Čest jeho památce.