Proč se nemůžeme hnout z místa...

V práci děláme jednu takovou věc, kterou považujeme za naprostou samozřejmost – vyhodnocování. Vyhodnocujeme například využití systémových prostředků serveru...

...abychom věděli, jaký tarif (samozřejmě s patřičnou rezervou) měli zvolit pro konkrétní projekt, dále vyhodnocujeme míru optimalizace refactoringu starého kódu po vytvoření a nasazení nových tříd (samozřejmě ne každou jednu změnu, ale pouze tam, kde to má smysl), vyhodnocujeme efektivitu databázových dotazů a spoustu jiných věcí. Samozřejmě nám s tím vydatně pomáhá AI, bez které to dříve taky šlo, ale časově to bylo mnohem náročnější.

Vyhodnocování ale zjevně není úplnou samozřejmostí ve státní sféře (respektive zde je to spíše výjimka) a někde ho snad považují za sprosté slovo. V jednom nejmenovaném městě na pomezí Moravy a Slezska přišli před lety manažeři dopravního podniku s úžasným nápadem. Zavedou pozici zvanou asistent přepravy. Asistent přepravy je v podstatě takový skororevizor, který se vozí sem a tam a jehož jedinou pravomocí je vykázat vás z tramvaje (pokutovat nemohou), pokud nemáte lístek. Tedy lístek v pravém slova smyslu mít ani nemůžete, protože toto pokrokové město již fyzické lístky nepoužívá, ale platit se za cestování musí stejně jako v dobách, kdy se zde těžilo jedno ošklivé fosilní palivo. Aby vůbec někdo tyto asistenty bral vážně a tramvaj opravdu opustil po jejich vyzvání, jezdí s nimi i hlídka městské policie. Není rok, co by v nějakém lokálním periodiku nevyšel článek o hrdinném boji těchto pěšáků spravedlnosti proti černým pasažérům. Každý čtenář takového článku cítí hrdost a pocit zadostiučinění, jak to těm neplatícím prevítům, případně opilým cestujícím, naši bojovníci nandali. Nutno dodat, že po dvacátém článku ten pocit hrdosti již není tak silný jako na počátku. A některé zvídavější čtenáře dokonce napadne kacířská otázka – jaké mají ti asistenti, sakra, praktické výsledky? Nějaký silně naivní člověk by si mohl myslet, že poté, co byli zavedeni do služby, došlo ke snížení počtu černých pasažérů. Kontaktovali jsme tedy jak zastupitelství města, tak přímo dopravní podnik a položili jim tuto otázku. Výsledek byl ten, že město dotaz přeposlalo kompetentnímu oddělení na dopravním podniku a tam došlo v obou případech „ke ztrátě packetu“. Čili tam zahynula jak přímá tak i přeposlaná žádost o odpověď. Podruhé už šlo o oficiální žádost skrze datovou schránku, kdy jsme dostali odpověď přímo od právníka, který nám sdělil, že dopravní podnik není organizací povinnou tuto informaci poskytovat. Otázkou je, proč tolik cirátů. Přece by stačilo normálně odpovědět a to bez ohledu na to, zda je to povinnost nebo není. Čili dá se očekávat, že dopravní podnik tyto informace buď nemá, anebo se ukazuje, že asistenci přepravy jsou úplně k hov...ničemu. Supr. Nemáme sice výsledky, ale máme asistenty.

Ve stejném pokrokovém městě přišly jiné chytré hlavy s dalším geniálním projektem – vložky do škol. Jako chlapec jsem se menstuování příliš nevěnoval, ale chápu, že pro dívky může být řádění tzv. menstruační chudoby poměrně stěžejní téma. Nic proti projektu jako takovému. Zajímavé je, jak celý projekt vznikl. Zjistilo se totiž, že přes pokrokovost našeho město se vyskytuje takový jeden nešvar – vysoká absence na základních školách. No a tyto chytré hlavy napadlo, že by ta absence měla souviset se zmiňovanou menstruační chudobou. Základní myšlenka tedy byla jednoduchá – dáme dívkám vložky a ony pak budou chodit do školy. No a jak se rozhodli, tak udělali. Problém vidím jediný – očekával bych, že jsou k dispozici nějaká dramatická čísla ohledně té absence. A po zavedení do praxe budou zase k dispozici jiná čísla, přičemž ta nová čísla budou lepší (menší je lepší) než ta stará. No a tak jsme se opět zeptali města. Tady už právník nekličkoval a odpovědi se nám bez vytáček dostalo. Tedy odpověď byla, že čísla před zavedením nejsou k dispozici a čísla po zavedení pro změnu také nejsou k dispozici. Takže máme tady nějaký problém, hledáme řešení, možná jsme našli řešení, ale nevíme, jestli nám k něčemu bylo. Asi nejzajímavější informace, která se v odpovědi nacházela, byla ta, že před zavedením údajně kupovali pedagogové žákyním vložky z vlastních finančních prostředků. Aby nedošlo k mýlce, já nijak nebrojím proti vložkám do škol. Mě zajímá, jestli se následkem toho snížila absence, respektive jestli vůbec byla menstruační chudoba příčinou oné absence, jak původně aktivisticky prohlašovali. Já mám totiž takové podezření, že ta příčina byla jiná a že stále přetrvává. Pojďme dál...

Pak zde máme ještě další hornické město, tentokrát již plně ve Slezsku. Tam byl problém s tím, že tzv. nepřizpůsobiví nechtěli platit za odpad. Tedy za jeho odvoz, abychom si rozuměli. Prostě platit nebudou a nebudou. Můžete jim slibovat hory-doly (bohužel máme jen ty doly). Generovat odpad ano, ale platit ne. Samozřejmě byla by tady možnost přestat odpad odvážet těm, kdo za jeho odvoz neplatí. Výsledkem by tedy byly hory (a pak, že to nejde), ovšem takové, jaké by nikdo nechtěl.

Ono už tak si spousta lidí stěžovala, že musí platit za odvoz odpadu, zatímco spoluobčané z konkrétní čtvrti neplatí nic. Tak městští zastupitelé přišli opět s geniálním plánem. Město bude dotovat odvoz odpadu všem. Takže bude zadarmo! Orlováci a Bohumíňáci chválili představitele sousedního města, jak mají pochopení pro lidi, zatímco oni jsou městem sdíráni z kůže.

Takže vlastně máme skupinu obyvatel, která není naprosto žádným způsobem vedena k tomu, aby se starala sama o sebe. Narodí se, rodiče dostanou od státu podporu na dítě, pak děti postupně rostou, máme tu přídavky na děti, příspěvky na bydlení, obědy do škol, teď i vložky do škol, sociální dávky... Za dopravu se tradičně neplatí, maximálně vás potká asistent přepravy a budete si muset vystoupit a přesednout na následující tramvaj, za odpad už se taky neplatí. Takže celý život vlastně prožijete „zdarma“ a není síly, která by vás donutila hnout prstem. Tak nic no, třeba se to časem nějak vyřeší samo...