Přiznání – obava z důsledků karmického zákona

Celý život se snažím být pravdomluvný a páchat jen přiměřené množství hříchů, které jsou nezbytné k tomu, abych nebyl jen vyloženým sucharem.

Není to ani tak z vrozené dobroty mého srdce, jako spíše obava z naplnění karmického zákona a hrozby, že bych se mohl v příštím životě narodit jako slimák.

Pokud se totiž narodíte jako malý slimák někde na samém okraji Rychvaldu, máte prakticky jistotu, že do Dubaje nebo na Mallorcu se nikdy nepodíváte a váš nejdelší výlet v životě bude maximálně do Dolní Lutyně, kde stejně nic zajímavého není. Váš život je jako byste si stáhli nějakou demoverzi, ve které je v menu téměř všechno zašedlé a zablokované a to včetně možnosti zadání aktivačního kódu pro upgrade na plnou verzi.

Taková kachna může létat, chodit po zemi, plavat ve vodě a když bude fakt chtít, může se i potápět. Tohle vše je vám zapovězeno. Karty jsou rozdány, musíte se s tím nějak vyrovnat. Není to lehké, ale jinou možnost stejně nemáte. První věc, co se musíte naučit, je plánování. Prostě je třeba si věci dobře rozvrhnout. Času na všechno bude žalostně málo a teprve jako slimák opravdu poznáte, jaké je slunko sviňa. V parném létě tak budete často potkávat své vysušené kolegy, kteří to prostě nezvládli. Takto někdy hynou i celé výpravy odvážných a po dobrodružstvích toužících slimáků. Zpočátku vše vypadá podezřele – deset mladých slimáků v nejlepších letech na jednom místě úplně tuhých. „Co se tady sakra stalo?!“ – říkáte si. Pitevní nález ale všechny konspirace utne hned v zárodku strohým konstatováním – smrt vysušením! I cestování na krátké tratě se mnohdy stane životu nebezpečné. Zlaté pravidlo, které platí při hrozbě setkání se s nebezpečným nepřítelem, rozdělené podle aktuální situace na tři možná řešení – „schovej se, uteč, bojuj“ pro vás neplatí. Mazlavá stopa, kterou za sebou neustále zanecháváte, totiž vždy spolehlivě prozradí místo vašeho úkrytu. Pokud byste chtěli vzít nohy na ramena, zase to má zásadní úskalí – nemáte nohy a nemáte ramena. Želva, housenka, stonožka...to všechno jsou proti vám vrcholoví sprinteři. Představa, že při setkání se s nepřítelem tváří v tvář provedete vysoký kop z výskoku a otočky ve stylu Jean-Claude Van Damma, vezme taky brzy za své. Dokonce i pasivní obrana v podobě prudkých úhybných manévrů je pro vás zcela nedostižná. Situaci by jistě pomohlo, kdybyste měli alespoň možnost svého nepřítele pořádně hryznout. Ani to vám však nebude dopřáno. A tak jen smutně závidíte řádu hlodavců jejich bojový arzenál...

Drápy? – Ne! Zuby? – Ne! Parohy? – Ne! Klepeta? – Ne! Žihadlo? – Zapomeň! Absolutně nemáte čím se bránit. Larvy svatojanských mušek alias světlušek pro vás nebudou představovat vůbec nic romantického, neboť i takto nepatrný tvor vás bude schopen zabít a to velmi pomalým a bolestivým způsobem. Depresivně na vás jistě bude působit i pro kohokoliv jiného romantická pohádka – Sůl nad zlato. Příbuzný šnek se vám směje, že zatímco on už dávno bydlí ve svém, vy pořád nic. Nemáte ani srst, která by vás chránila před horkem nebo naopak zimou. Lidé běžně sypou kočkám a psům granule, no ve vašem případě pozor – je to past! Ani se těch modrých granulí nedotýkejte! Za celý život si nedáte ani jedno pivko a pokud ano, bude zároveň vaším posledním. Na silnici auta občas srazí kočku, psa nebo i srnu, v případě vás slimáků jde však vyloženě o genocidu. To prostě slyšíte obrovské mlasknutí, jdete se podívat, co se stalo, spatříte na silnici nějakou placku – mlask! a už jsou tam placky dvě. Pak přijde další a další. Tohle prostě nechceš!

Určitě se vám někdy stalo, že spíte a zdá se vám sen, ve kterém chcete utíkat, ale nejde to a stojíte na místě. U slimáků je to samozřejmě naopak a pokud se vám zdá, že se proháníte po zahradě nebo skáčete z větve na větev, můžete si být zcela jisti, že je to jen krásný nikdy nesplnitelný sen. Leda by vás při tom držel v zobáku nějaký pták. Zatímco i takový neřád, jakým je krtek, má svůj vlastní seriál, kde hraje roli kladného hrdiny a jehož plyšovému ztělesnění se dostalo pocty podívat se až do vesmíru, vás slimáky nic podobně velkolepého nikdy nepotká a nikdo vás nemá rád, pokud tedy nepočítám indické běžce, od kterých nemůžete nikdy čekat cokoli dobrého. Stejně jako od lidí. Zašlápnout, propíchnout, posolit – to je jejich heslo. Úplně nejhorší je, že lepší to prostě nikdy nebude. Narodíte se a ještě jako malý slimák si najdete kamarádku – housenku. Už tady není život úplně fér, ale pořád jste na tom tak nějak plus mínus stejně. Postupně rostete, máte řadu společných zájmů a snů, a pak se to jednoho dne změní. Housenka se zakuklí, vůbec se s váma nebaví, jednoho dne praskne a najednou vás nezná. Dostane křídla, lítá si po světě...a vy jste pořád jenom slimák. Bezdomovec bez vyhlídek na lepší budoucnost. Smutek a zmar! Pes po vás neštěkne, nejste ani žádný kodiak, takže škodovku po vás nepojmenují a žádná Škoda Slimáq tak nikdy nevznikne. Je to druh očistce, který vás naučí trpělivosti a pokoře. Je to jako když se Ivan z Mrazíka stal medvědem (kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses slimákem), ale ještě mnohem horší, protože vaše možnosti jsou nesrovnatelně omezenější, navíc v případě Ivana se jednalo o plně reverzibilní stav. Pochopitelně je lepší se do této situace vůbec nedostat. Pokud je karmický zákon pravdivý, mám obavy, že mnozí z nás skončí jako slimáci.