Přítelkyně

Když mi bylo něco mezi dvaceti a třiceti, měl jsem výrazně mladší přítelkyni. Dnes už by tento věkový rozdíl nehrál až takovou roli, ale tenkrát to bylo prostě dost.

Na některé momenty dodnes rád vzpomínám, ale většina toho vztahu už je přeci jen trochu v mlze nebo přebitá následnými zkušenostmi. No, ale proč o tom teď vlastně píšu? Nedávno jsem ji po dlouhých letech opět potkal a musím uznat, že na rozdíl od jiných přítelkyň zrovna ona vypadá pořád dobře. Už sice nemá tak dlouhé vlasy a celkově má jiný účes (ten je teda horší než tenkrát), ale pořád má tu jiskru v oku. A hlas se nezměnil vůbec. No a tak, jak jsem večer toho dne, co jsem si opět potkal, před spaním rekapituloval události dne, jsem si na ni opět vzpomněl.

A v tu chvíli mě to trklo (takže jsem teď vlastně tak trochu Trčálek). Vždyť já mám na ni vlastně pořád nárok! Ona je vlastně moje takové...historické území! Ano, má teď již jiného přítele, ale dříve jsme byli prostě jeden...pár. A nejen to...jednoho dne mi slíbila, že spolu budeme navždy. Chápete to? Navždy. To znamená do konce věků. A nebylo to jen takové plácnutí nějaké puberťačky, protože ona tou dobou již měla 18 (byť čerstvě) a tudíž měla ten nejvyšší mandát takovéto prohlášení učinit. Je fakt, že žádná smlouva v této věci nebyla nikdy ani sepsána, natož podepsána, ale já jsem tomu v dobré víře přizpůsobil celou svoji životní strategii. A navíc mám i svědky.

O nějakém nároku z mé strany tedy nelze mít ani ty nejmenší pochybnosti. Že to nepůjde po dobrém, je mi tak nějak jasné. Nemám sice rád násilí, ale tady není vyhnutí. Já jsem tuhle válku nezačal a nechtěl ji. Necítím žádnou zodpovědnost za jakékoliv případné oběti. Jen se snažím získat zpět to, na co mám historický nárok. Navíc jsem slyšel, že ti dva spolu nežijí úplně nejlépe, ale občas mají mezi sebou nějaký konflikt. Ano, hádají se! Rozhodně to není tak, že bych neuznával její právo rozhodovat o svém životě, ale vlastně ji musím zachránit před ní samotnou a jejím násilnickým přítelem. Nebude to z mé strany jen nějaká sobecká anexe ale osvobození. V opačném případě by hrozilo to, že s ním vstoupí do svazku manželského (a takové náznaky jsou), což je flagrantním porušením jejího dřívějšího slibu.

Samozřejmě jsem otevřen diplomatickým jednáním. Neříkám, že mi od určitého konkrétního dne musí patřit najednou hned celá. V první fázi mi jde jen o 4 konkrétní oblasti (specifikovat netřeba). Klidně může dál bydlet u něj. Ale jen za mnou stanovených podmínek. Kupříkladu je naprosto nemyslitelné, aby ti dva spolu měli sex. Vlastně by neměli spát ani v jedné místnosti. Já jsem naopak ochoten jim poskytnout určité záruky a ústupky. Například je nebudu chodit každou noc kontrolovat a tak podobně.

Nejvíce mě štve, že ten její se jmenuje stejně jako já (teda Ulman to není), takže za současné situace při nějakém hypotetickém předávání cen, bych dnes nejen nezískal cenu absolutní, ale ani v dílčí kategorii „nejlepší Josef“ bych nedosáhl vítězství a dopadl bych jak Vávra na Game Awards 2025. Teď si ještě představte, že by ti dva spolu měli mít děti. Víte, co by následovalo? Ona by se pak provokativně procházela každý den po městě s kočárkem! Já nemám nic proti tomu, když se nějaká ženská prochází s kočárkem, naopak, je to hezké...Ale tahle prostě patří mně. To je třeba chápat a každý by měl respektovat moje zájmy. Pak vlastně nebudeme mít mezi sebou žádné problémy. A já chci mír!