Pojďme sbírat víčka, a pak si trochu zanadávat na Ukrajince

Lidé, kteří mají pocit, že sežrali všechno moudro světa, často nedovedou pochopit ani zcela elementární zákonitosti.

Opakuje se to vždy. Stejně jako když chce dát vláda peníze na nějaký vojenský materiál, vyrojí se spolehlivě spousta „spravedlivě“ rozhořčených, že kvůli této investici nebude na důchody (takový člověk samozřejmě nemá nejmenší tušení, jak funguje důchodový systém), tak jakmile se vyskytne situace, že se objeví na životě ohrožený člověk, jehož jedinou nadějí je nějaká velmi nákladná operace, kterou pojišťovna nehradí, opět se vyrojí tito chytráci se svou dávkou hysterie. A samozřejmě nesmí chybět věta ve stylu – pro naše lidi peníze nejsou, hlavně že pro Ukrajince jsou (viz diskuze pod článkem, která lidskou hloupostí přímo překypuje). Pokud mezi tyto lidi patříte, fakt jste hloupí (a fakt to není má vina).

Pojďme se na situaci podívat zblízka, je to velmi jednoduché na pochopení a není k tomu potřeba žádné vzdělání. Pokud se někdo dostane do situace, kdy je ohrožen na životě, je to vždy smutné a mělo by mu být pomoženo, jak jen to jde. Vůbec nejhorší jsou případy, když se do této situace dostane dítě. Tyto případy pak obvykle vyvolají obrovskou vlnu solidarity, což je děsně fajn. Už se stalo mnohokrát, že nějaký velmi štědrý dárce přispěl částkou v řádu milionů. Takovým patří bezesporu respekt a velké dík. Jak je to ale s tím spravedlivým hněvem?

Tyto operace jsou vždy velmi drahé, někdy se jedná i o řád stamilionů jako ve známém případě malého Martínka (kterému samozřejmě všichni přejeme dlouhý a plnohodnotný život). Například VZP aktuálně hospodaří se schodkem a letos bude její hospodaření opět schodkové (s předpokládaným ještě vyšším schodkem). Řešením by bylo zvýšení ceny pojistného. Není těžké si představit, která skupina lidí by po takovém navýšení nejvíce brblala. Zajímavé je, že tito lidoví rozzlobenci nikdy nekritizují společnost, která má zákrok provést „hele, chlapi, to s těmi sto miliony za operaci už vážně přeháníte“, ale kritizují samotnou pojišťovnu, že tyto peníze „nechce“ dát. Ačkoliv ceny takových zákroků bývají závratné, NEJSOU ale tím důvodem toho, proč je pojišťovny neproplácí. Tím důvodem je, že se jedná obecně o zákroky, které nejsou zahrnuty na seznamu hrazených zákroků a mnohdy se jedná o léčbu vyloženě experimentální. Závazek pojišťovny hradit takový zákrok je pak de iure stejný jako závazek firmy Škoda nebo Třineckých železáren k témuž. Ani stát ani pojišťovna jistě nemá zájem financovat vývoj a výzkum soukromým subjektům, většinou ještě zahraničním, aby pak ty, jakmile (a jestli vůbec) se jim podaří nějaký lék nebo léčebnou metodu vyvinout, z tohoto shrábly veškerý zisk. Systém by pak jednoduše přestal fungovat. Dalším zásadním nedostatkem je vysoce nejistý výsledek, který tyto náročné operace přinášejí. A v neposlední řadě je tady problém, že jakmile by skutečně existoval systém, kdy stát (o pojišťovně nemůže být ani řeč, ta by jednoduše zkrachovala) financoval takovéto zákroky, vznikly by cílené ad hoc projekty, které by se na takové pacienty zaměřovaly. Prostě by vyvinuly nějakou šarlatánskou metodu, kterou by marketingově skvěle odprezentovaly. Potom by operace Martínka nevyšla na 100 milionů ale třeba na 200 milionů. Ze státního rozpočtu prostě nikdy krev neteče a jistě by se našla spousta vykuků, kteří by automatické proplácení experimentální léčby dokázali využít. Jak by tomu šlo zabránit? No jednoduše – vytvořením seznamu hrazených zdravotních výkonů, že? A to je přesně ten seznam, který způsobuje, že existují zákroky, které hrazené nejsou. Jak prosté...ovšem ne pro diskutéry konkrétního zpravodajského média.

P.S.: víčka už se nějakou dobu nesbírají.