Oděský masakr a lži kolem něj

Původně jsem chtěl napsat článek s názvem „Tisíc lží o Ukrajině“, protože těch lží, které ruská propaganda šíří, je opravdu moc. Jen samotný výčet by byl na celý článek a bez dalšího komentáře by byl vlastně zbytečný.

„Měl by sis o tom něco zjistit…“ – tohle je věta, kterou proruští dezoláti velice často používají, protože jednak předpokládají, že když zhlédnou pár videí na Youtube a poslechnou si Jindřicha Rajchla, získají ucelený pohled na věc a zároveň předpokládají, že naopak protistrana o věci neví vůbec nic. Tedy nic kromě toho, co již zveřejnila mainstreamová média, která „samozřejmě lžou“. Realita je poněkud jiná a nakonec se vždy ukáže, že naopak dezoláti nevědí prakticky nic a jen neustále opakují mnohokrát omleté fráze, které se někde naučili a nejspíš jim i sami věří. Pojďme se tedy nejdříve podívat na jednu konkrétní událost, která je ruskou propagandou často zneužívána – masakr v Oděse.

Nejdříve si tedy velmi ve zkratce představíme onu (pro)ruskou verzi, abychom měli co vyvracet. Z ruského pohledu se stalo prostě to, že skupina proukrajinských (nebo promajdanských – chcete-li) demonstrantů napadla 2.5.2014 ve východoukrajinském městě Oděsa proruské demonstranty. Ty zahnala do Domu odborů. Následně jim měla zatarasit východ, aby nemohli utéct (zde se verze mírně liší, podle té mírnější se tam proruští demonstranti zabarikádovali sami) a poté dům zapálit. Lidé v domě pak měli uhořet zaživa. Při incidentu měla zahynout i těhotná žena. Tento čin má být jedním z důkazů údajného pronásledování a genocidy ruské menšiny na Ukrajině. Ukrajině jsou vyčítány zejména 3 věci související s touto tragédií – samotný čin údajného upálení proruských demonstrantů, fakt, že první hasičské vozidlo dorazilo na místo až po 40 minutách a to, že nikdo nebyl za svůj podíl na tragédii odsouzen.

Jak to tedy bylo doopravdy? Nebudu podrobně chronologicky popisovat, co události předcházelo, to už udělali jiní a zde umístím jen odkazy pro případné zájemce. V Oděse probíhala protestní akce proruských přívrženců (antimajdan), kteří několik dní stanovali na náměstí Kulikovo pole. Úřady tyto aktivisty vyzvaly, aby náměstí vyklidili, neboť se tam za několik dní měla konat vojenská přehlídka. Část uposlechla a přesunula se jinam, ale tvrdé jádro ne. Zároveň se v Oděse měl konat fotbalový zápas místního týmu s Charkovem. Fanoušci obou týmů nejsou nesmiřitelnými rivaly, ale naopak udržují přátelské vztahy a jsou v našem příběhu proukrajinská strana. Tito fanoušci se vydali na pochod městem za zpěvu ukrajinské hymny. Podle ukrajinské strany byl průvod napaden proruskými aktivisty, přičemž jeden z fanoušků byl zabit, což mělo střet vyeskalovat a vše následné mělo být tohoto důsledkem. To by asi šlo chápat, ale budeme se držet toho, že nevěříme žádné jednostranné informaci. Takže si z toho vezmeme jen to, že mezi oběma stranami došlo ke střetům. Policisté po celou dobu hráli velmi pasivní roli. Ze záběrů je jednoznačné, že demonstranti označení jako proruští, jsou vybaveni štíty, baseballovými pálkami, kuklami a ojediněle i střelnými zbraněmi (minimálně v jednom případě se jedná o samopal, ale klidně to může být airsoftová zbraň). Zde samozřejmě proruská obhajoba přichází se svým typickým vysvětlením, které použije vždy, když je zachycen někdo proruský v pozici agresora – false flag operation (proukrajinec převlečený za proruskáka). Prostě klasika. Ať už to je, jak chce, je zcela evidentní, že dlažební kostky na sebe vrhaly obě strany. Průvod fanoušků se vydal směrem k náměstí Kulikovo pole, kde se nacházel zbytek stanového tábora proruských aktivistů. Proruští aktivisté zjistili, že jsou v jednoznačné početní nevýhodě (cca 1:3). Rozprchli se tedy do okolí (někdy za přispění policie), část skončila v přilehlém supermarketu, větší skupinka se stáhla do Domu odborů, kde z palet, nábytku a dalšího vybavení postavila barikádu. Jakmile průvod proukrajinských fanoušků dorazil na Kulikovo pole, zapálil opuštěné stany proruských aktivistů. Zde se odehrála hlavní část střetu obou táborů a zde došlo k drtivé většině fatálních zranění. Ze záběrů je patrné to, co doprovází celou akci. Obě strany po sobě hází dlažební kostky, obě strany po sobě hází zápalné lahve, obě strany po sobě střílí střelnými zbraněmi. Terčem proukrajinské části davu se stal Dům odborů, z něj naopak létaly zápalné lahve z oken a ze střechy. Stejně tak oběma směry mířila střelba. Není zřejmé čí lahev zapálila barikádu uvnitř budovy. Očitý svědek z řad proruských aktivistů tvrdí, že viděl, jak jedno ohnisko způsobil vrženým Molotovovým koktejlem jeden z proukrajinských aktivistů. Ohnisek bylo celkem 5, z nichž jedno až na čtvrtém patře, kde nikdo z vnějšku nedohodil, navíc okno na tomto místě zůstalo neporušené. Dvě ohniska údajně vyhořela bez následků. Je ale logické, že když po sobě dvě skupiny hází zápalné lahve a jedna z nich je v budově, budovu nejspíše zapálí ta, co je mimo budovu.

Jeden z prorsukých aktivistů (profesí chemik) popsal, co se dělo. Zapálená barikáda zpočátku nebyla přímým ohrožením pro lidi uvnitř budovy. Pak ale došlo k tomu, že aktivisté v horních patrech začali hromadně otevírat okna, což způsobilo komínový efekt. Požár se tak rychle rozšířil, ale hlavně se do budovy rozšířil kouř, což byl nakonec větší problém než samotné plameny. Lidé začali skákat z oken. Na záběrech je vidět, jak někteří lidé z proukrajinského oddílu přistavili improvizované lešení a pomáhají proruským aktivistům dostat se ven. To nakonec potvrdili i samotní proruští aktivisté. Naopak se mi nepodařilo najít video, kde by tito lidé dorazili zraněné baseballovými pálkami. Nelze to ale vyloučit, dostupná videa nezachycují vše.

Celkový počet obětí je 48. Proruské zdroje uvádí, že svědci tvrdí, že by celkový počet obětí mohl přesahovat stovku. To je velmi nepravděpodobné. Jednak to svědci neměli jak zjistit, protože nemohli mít přehled o celkovém stavu. Oběti jsou poměrně dobře zdokumentované (až na pět neidentifikovaných těl), těžko tam mohlo být dalších více než 50 obětí, ke kterým se nikdo nehlásil a nikdo je nepostrádal. Následkem popálení zemřely nakonec dvě osoby, u dalších dvou se popáleniny podílely na jejich smrti. Drtivá většina úmrtí byla způsobena nadýcháním se zplodin – celkem 32. Šest lidí zemřelo při vzájemné přestřelce následkem střelných zranění. Sedm lidí zahynulo poté, co vyskočili z hořící budovy. Tři lidé zemřeli na mnohočetná poranění. Mezi oběťmi bylo 7 žen, o žádné z nich nebylo známo, že by byla těhotná.

Jako zásadní průšvih se jeví to, že hasiči dorazili na místo požáru až po 40 minutách, přestože měli stanici necelý kilometr daleko. To stálo život mnoho lidí. První nahlášení požáru provedl policista ve službě, když došlo k zapálení stanů na Kulikovom poli. Odpovědí mu bylo, že hořící stany nikoho neohrožují, ať je prostě nechají dohořet. Je třeba říct, že v roce 2014 se na Ukrajině změnil režim. Došlo tedy k výměně vlády a prezidenta (v době incidentu vládla provizorní vláda). Je nesmysl myslet si, že úprkem Janukovyče do Ruska, se změnilo složení úřadů a policie. Ti lidé tam zůstali stejní. Nedá se tedy říct, že by úřady a policie byly proukrajinské (mluvím o celku ne jednotlivcích). Každopádně zatímco záchranáři odvedli standardní práci, v případě hasičů se jedná o pochybení. Evropský soud pro lidská práva uznal ukrajinské úřady vinnými z nečinnosti a průtahů a přiřkl pozůstalým po obětech právo na odškodnění. Mnozí zodpovědní činitelé pak prchli do Ruska, kde získali azyl, což jen dokazuje, že úřady nelze vinit z toho, že by stranily proukrajinskému táboru. Nakonec i šéf oděské policie byl po incidentu zadržen kvůli podezření ze spolupráce s proruskými separatisty. Ještě bych dodal, že Oděsa není město, kde by mezi místními obyvateli panovala nějaká nevraživost. Naopak pozdější prezident Porošenko ocenil, že obyvatelé města se vydali cestou míru a chtějí zůstat nadále součástí Ukrajiny (ano, i tento jeho proslov byl později překroucen).

Ačkoli různí zástupci extrémistů z řad Pravého sektoru (1.8% hlasů ve volbách) se k události vyjádřili oslavně, nikdo z tehdejších či pozdějších mainstreamových politiků násilí páchané v Oděse neschvalovat, ale naopak odsoudil. Další věc, která je úřadům vytýkána, je, že nikdo z pachatelů nebyl odsouzen. Několik lidí bylo sice zatčeno, ale obviněn nakonec nebyl nikdo. Těžko najít důkazy, kdo konkrétně je zodpovědný za požár v Domu odborů. Jisté je, že trestné činy páchaly obě strany, přičemž největší agresoři byli maskovaní. Naopak nelze trestat aktivisty jen na základě jejich přítomnosti v davu. Trestáni měli být pouze ti, kdož jednali protiprávně. Dle mého soudu by se však některé takové osoby ztotožnit daly. Žádnou ze stran zde ale nelze označit za agresora nebo za oběť. Samozřejmě pokud není pravdivá proukrajinská verze, že průvod fanoušků byl napaden proruskou stranou. To, že je na proruské straně mnohem vyšší počet obětí (46:2), bylo dáno okolnostmi, kdy drtivá většina obětí nebyla přímým důsledkem vzájemných střetů ale požáru budovy a trojnásobné převaze na straně proukrajinských aktivistů.

Závěr: Událost je dezoláty prezentována jinak, než se ve skutečnosti stala. Byla zde snaha vykreslit proukrajinské aktivisty jako jediné viníky, přičemž pochybení na straně druhé byla celá řada počínaje neuposlechnutím úřadů o vyklizení a nakonec se tito aktivisté sami vydali vstříc průvodu fotbalových fanoušků. Na základě ničeho byl navyšován počet mrtvých, přidána bajka o těhotné ženě a oběti měly být upáleny zaživa, což také není pravda. Ne, že by snad smrt udušením měla být nějaká výhra, ale už to nezní tolik dramaticky. Rovněž není pravda, že došlo k cílenému zablokování východu. Dorážení těch, co vyskočili z hořící budovy baseballovými pálkami nebylo prokázáno, byť bych to nevylučoval. Tohle nemá být obhajoba proukrajinské strany. Máme-li to brát takto, pak je to remíza. Pokud to ale máme brát jako jeden z důkazů perzekuce ruské menšiny na Ukrajině, pak je to totální bullshit. Ostatně jako všechno s čím dosud dezinfo scéna přišla a je tragikomické, že zrovna tato událost je jedním ze stěžejních bodů, kterými se proruská scéna při obhajobě ruské invaze ohání (přičemž i ty ostatní argumenty jsou stejně chabé)...O dalších lžích a manipulacích zase příště. A je toho fakt hodně!

Poměrně obsáhlý dokument o tehdejších událostech

Odesa – Who’s to blame?

Kompletní seznam obětí