Co je to oligopol? Když má jeden v rukou všechny ostatní

V Česku máme drahé potraviny, slýchávám to často a souhlasím. Cenu potravin ovlivňuje dohoda obchodních řetězců. Toto jejich chování je nevýhodné pro spotřebitele, kteří tak doplácí na růst cen a musejí sahat neustále hlouběji do svých kapes. Český člověk už teď nemá na to, aby zaplatil základní potřeby, ale díky oligopolistům se ceny furt víc a víc šroubují nahoru. Kdo je oligopolista? Znáte ho všichni. 

Náš kraj to má k Německu jakoby kamenem dohodil, fakt za humny. Většina lidí už je navyklá do Německa jezdit nakupovat pravidelně. Sám jezdím  s rodinou za nákupy do německých měst v pohraničí stejně tak, jako většina mých přátel. Potkávám tu spoustu českých nakupujících. Každá druhá SPZ - ústecká. Ceny základních potravin, jako jsou máslo, sýry, mléko, pečivo vajíčka, jsou například tady v Marienbegru výrazně levnější. A cesta? Z Klášterce jsem v Marienbergu za 20 minut, nafta za dvě stovky. To se mi vyplatí víc, než jet z Klášterce do 20 km vzdáleného Globusu v Chomutově za stejné náklady na naftu. Přitom ale v tom chomutovském Globusu nakopím dráž než v německém Kauflandu. 

Je to už pár měsíců zpátky, co i šéf potravinářské komory ČR Miroslav Toman (dnes ministr zemědělství v demisi) potvrdil, že oligopol v Čechách funguje. Bohužel! Obchodní řetězce mají jen jediný cíl, nakoupit co nejlevněji a vybrat co největší poplatky, bonusy a další věci. Proto se Toman obrátil na Evropský hospodářský výbor, aby situaci prošetřil.

Oligopol znamená existenci několika firem v odvětví. Typický pro něj je zpravidla diferencovaný produkt a bariéry vstupu znemožňující příchod nových firem. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Chování firem v oligopolu se vyznačuje vzájemnou závislostí. Pokud některý z oligopolistů sníží cenu, ostatní jej následují. Pokud některý z oligopolistů zvýší cenu, ostatní jej nenásledují. Smluvní oligopol - v situaci, kde několik firem prodává stejné nebo podobné výrobky, jejich ceny jsou přibližně na stejné úrovni a vzájemná cenová válka by je oslabila, uzavřou tajnou dohodu o cenách. Takže každá firma se ve vymezeném rámci chová jako monopol. Taková dohoda se nazývá kartelová a je ze zákona zakázaná.

Jestlipak vám oligopol nepřipomíná jednoho českého podnikatele, dnes velmi známého pro svou kandidaturu s optimistickým mottem. Já říkám, že díky němu můj známý – živnostník na menším městě – zkrachoval. Protože nebyl schopný se svojí malou výrobnou a provozovnou konkurovat velkým supermarketům.

Představte si to jednoduše. Drobný živnostník, pekař, vyrábí rohlík za 2,50 a housku za 4 koruny. Supermarket vám to ale nabídne v akci, rohlík koupíte za 0,90 haléřů, takže za korunu, a housku už za dvě. A jak se těm drobným živnostníkům má podnikat? Vyplatí se takovému pekaři pokračovat v provozu, nebo radši zavřít a být nezaměstnaný? A to je to, co se mi ze srdce nelíbí. Ježí se mi všechny chlupy na těle, když vím, kdo je ten pán s tou tak děsně optimistickou frází „Ano, bude líp.“ Je to stejný neřád, jaké už v té Sněmovně máme. Neobdivuju jeho podnikání, mnohem víc jsou pro mě k obdivování ti drobní živnostníci, kteří zaměstnávají sami sebe a na úkor oligopolistů ještě přežívají. Už jich ale není moc. Rád bych tvořil těm drobným podnikatelům takové podmínky, aby se mohli živit sami, když už je tu tak vysoká nezaměstnanost.