Osobním koučem nechť nám je práce a povinnost. Překážka na cestě životem není jen vopruz, ale i radost, která přichází po jejím překonání.
Tu radost si nahrazujeme krátkodechou instantní slastí a rozkoší, jejich klesající stimulační účinnost nahrazujeme množstvím. Množstvím jídla, teplé vody, virtuálního sexu, stimulujících látek a praktik. Lásku nehledáme, ale kupujeme si ji. Za deset tisíc máme věrné psí oči, radost, náplň dne a hlavně bezpodmínečnou lásku.
Jak psal pan Goethe ve svém Hledači pokladů - radost přichází až po týdnech hledání.Dopřejte tu radost sobě i svým blízkým. Překážka, ať už je to nedostatek peněz na uspokojení nitěrností, nezbytná tělesná a duševní námaha, nutnost čekat a toužit je to, co nás lidí otužuje a posouvá vpřed. Překonávání překážek posiluje ducha i tělo dětí i dospělých.
Je to chyba systému lidské mysli a vnějších podmínek, protože přirozeností lidí, a mám dojem, že i všeho živého je snaha získat co nejvíc s vynaložením co nejmenší námahy. Padáme do amorfní bažiny bez pevných bodů práce a povinností. Záchranu, berly a protézy, pak hledáme mimo vlastní pole působnosti a s křikem a spíláním se obracíme na ty druhé, ať už jsou to politici, sousedé, názorový oponenti, zaměstnanci a zaměstnavatelé a momentální nejbližší.
Zaujímáním principiálních stanovisek k jednání politiků, národů, národnostních menšin, náboženských a kulturních odlišností, pravolevého vidění světa, odhalujete svoji vnitřní prázdnotu.Odhoďte klacky, berly a protézy a buďte tu na světě sami za sebe, milé děti.
„Jen pak jsi hoden svobody a žití,když rveš se o ně den co den.“
Johan Wolfgang Goethe
