Pes jako dítě, partner, společník je stále častější úkaz mezi chovateli psů. Pes pro zmíněné chovatele nabývá významu často převyšující význam ostatních lidí. Stává se náboženstvím se všemi atributy. Především však svědčí o selhání mezidruhové komunikace.
Pes se za pár granulí stává oddaným a milujícím společníkem všech těch, co selhali ve skutečných mezilidských vztazích a tyto vztahy jim nahrazuje. Z pána se stává otrok sama sebe a společnosti, která jeho počínání hodnotí jako ušlechtilé. Tato ušlechtilost nabývá až groteskních forem, kdy je chovatel hotov si utrhnout od úst a nakrmit psa. Obrazně i doslova.
Tento moderní vztah člověka a jím chovaného zvířete se stává normou, a lidé jsou mnohdy posuzováni nikoliv vztahem k lidem, ale k jejich domácím mazlíčkům. Pes se pro majitele stává indikátorem, kdy určuje charakter příchozích lidí podle reakce jejich psa.
Pokřivený vztah člověka k doma chovanému zvířeti, ostře kontrastuje se vztahem k volně žijícím zvířatům, kde zabíráním jejich životního prostředí ničíme celé skupiny živočichů. Tato psí hysterie nabývá formy novodobého náboženství. Obětujeme modlám, a ty kteří tak nečiní odsuzujeme. Odmítám se klanět této modle, protože vím, že mnohdy narušuje mezilidské vztahy. Mám to za nebezpečné.
