Láska je čin. Činy lásku sdělujeme i přijímáme. Láska není romantická báseň, milostné poblouznění, touha po milované osobě či soužení z lásky nešťastné.
Všechny barvičky spektra co si jich lidé navymýšleli o lásce jsou nic ve srovnání s prostým činem, jímž vyjadřujeme, či přijímáme lásku. Dám-nedám, pomohu-nepomohu, vzpomenu-nevzpomenu, navštívím- nenavštívím, vrátím-nevrátím. Tečka. Ta pravá láska není duchovní, ale ryze materiální a je snadno spočitatelná a na první pohled zřejmá.
S blížícími se vánočním svátky s jejich proklamativním charakterem o svátcích lásky, klidu, míru a štěstí nic z toho ve společnosti a rodinách nenarůstá. Láska je během na dlouhou trať a není erupcí na pár dní v roce. Svíčičky, dárečky, zvonečky jsou někdy vyjádřením momentálního sentimentu mnohdy laciného, povrchního nebo úlitbou povinnosti, zvyku a tradici.
Je na místě se střízlivě zeptat, kdo se o mne staral a živil mne po celý předchozí rok v té otravné, nudné a vyčerpávající všednosti. Stačí si projít účetní knihu našich i cizích skutků, která je i knihou našich lásek a nelásek. Mám za to, že to je skutečnost zbavená vánočního ozdobného papíru.
K vánočním svátkům přeji sobě i druhým, schopnost rozpoznat obsah i přes lákavý obal virtuální lásky.
