Láska je čin

Lásku hledám, prožívám, nacházím nebo ztrácím? Jsem lásky vůbec schopen? Miluji nebo jsem milován? Nevím.

Odpovědi na tyto otázky hledám i pomocí definice lásky. Jsem přesvědčen, že jediným důkazem lásky je čin. Stejně jako činem vyjadřujeme nenávist, závist, zlobu, sobectví a tato plejáda citů jsou jen pouhým momentálním hnutím mysli, bez činu nedojdou naplnění a jsou pouhým nic a to před Bohem i lidmi.

Snad se to nevztahuje na lhostejnost, ta činů nevyžaduje naopak, absence činu ji potvrzuje.

Čin, akt lásky, nemusí být na první pohled zřejmý, může působit i nepříjemně. Káraje a trestaje bližního svého, způsobujíc tím nepříjemnosti sobě i jemu, může být tím činem, aktem, potvrzující lásku.Jedná tak zodpovědná a milující matka, otec, zprostředkovaně snad i Bůh.

Láska i svoboda jsou těžká břemena v životě lidí a ne každý jich je stále schopen a často před nimi uteče, sám v tom často selhávám; v lásce, svobodě i povinnostech. Pomocníkem s těmito břemeny nám může být a je jím naše svědomí. K činům nás pohne povinnost daná naším svědomím. Díky za něj, mnohdy bývá ukazatelem na křižovatkách života. 

Dovedu milovat, lásku pochopit, přijmout i dát ? Nevím.