Podle toho bude vypadat i dnešní moje téma. Tentokrát vás nezvu na výlet do mého světa úvah, nářků, sebestřednosti a samoty. Půjdeme nakupovat.
V prodejnách potravin se cítím okrádán o čas i peníze. Tato jednoduchá, pro mne nepříliš zábavná činnost se lety stala náročnější, pro množství nabízených druhů potravin a akčních slev. Nemusím deset variant pomazánkového másla, špekáčků, šunek a jogurtů. Stejně variabilní jsou i ceny těchto produktů. Nechci zboží v akci, ale stálou a rozumnou cenu od pondělí do soboty. Nemám náladu studovat akční nabídky prodejen a zboží nakupovat nikoliv podle potřeby, ale momentální ceny.
Produkt který jsem koupil dnes, si zítra ostatní koupí o polovinu levněji. Neocením tedy slevu, ale cítím že jsem akčními slevami okrádán. Jsem hlupák, který včera koupí téhož zboží za podstatně vyšší cenu, slevu umožnil.
U pokladny, kde toto zakoupené zboží zaplatím, je mi nabízena slevová, věrnostní nebo jiná karta spolu s body na další zboží. Zažívám obdobné pocity. Platím „výhody“ majitelů karet a sběračů bodů ze svého, v ceně mnou koupeného zboží. Prodejce se mnou hraje hru, kterou nemohu vyhrát.
Nevolám po starých pořádcích a jednotných cenách potravin, léků, průmyslového zboží a služeb. Je to pouhý povzdech nad praktikami, kdy se zdánlivá výhra jedněch, vykupuje časem a penězi druhých. Těch pomalejších, míň akčních s jinými představami o důstojnosti prodeje i nákupu. Šetříme, ale za jakou cenu?
K obědu jsem měl kuřecí stehno koupené v akční slevě.
