Odpovím, ale stejnou otázku kladu laskavému čtenáři, náhodnému kolemjdoucímu, ochotnému přijmout výzvu a nechat nahlédnout do své výkladní skříně či třinácté komnaty.
Knihy čtené a přečtené vynechám, ale vyznám se z knih nejoblíbenějších v pořadí jak jsem je v průběhu života poznal. Jsou jimi Monpti od spisovatele Gábora Vaszaryho, Marťanská kronika od Raye Bradburyho a Srpnovští páni od českého spisovatele Vladimíra Neffa. Posledně jmenovaný je můj nejoblíbenější autor knih, které vnímám jako návod na život . Mompti mne okouzlila křehkou krásou a třemi pomeranči. Marťanská kronika pak neskutečným přesahem do nejvyšších sfér citů, myšlenek a poznání.
Film uvedu pouze jeden, Unaveni slunce režiséra Nikity Michalkova, který mne zaujal především kontrastem a mnoha podobami lidství v obrazech někdy krutých, ale většinou poetických až zdánlivě banálních, které jsem si užíval nejvíc.
Životních vzorů jsem měl několik a to vždy v nejvyšších patrech galerie lidí i bohů. Dnes mám životní vzory ve vlastní rodině, manželce, dětech, vnoučatech a ostatních příbuzných, jejichž životní osudy dobře znám a mohu si jich vážit skutečně a se znalostí, která není povrchní, ale založena na faktech, nikoliv pouze na povrchním a zprostředkovaném poznání.
