Mám ještě zalepené oči, bo jsem se teď probudila, měla bych vstát a jít na WC, ale nejdřív ti musím napsat pochvalu, i když se tu už kroutím. Smíchy i potřebou.

Humoru se musí přinášet oběti

Nejlepší covidohumorný obrázek, co mi přišel, je na téma Velikonoční výdajové okénko. Co je z něho vysunuto, si jistě umíte představit. Mít Vaši adresu, zašlu.

Papudomu. :-D Aneb doručení rovnou do kuchyně pomocí bagru. :-D :-D :-D

Kdepak do kuchyně, Klárko, do speciální odstavné místnosti, kde nákup tři dny čeká na pochcípání virů. Kdyby mezitím v salámu, nakrájeném sýru a chlebíčcích nevyrašily místo virů bakterie, byl by takový nákup ideální

Josefe, smysly můžou slábnout, a slábnou, ale jeden smysl může léty sílit a růst: smysl pro humor (MH) u mě je to životní potřeba, díky a pěkný den..

Mám to podobně, Petře, humor mám jako kyslík, co mi pomáhá se nadechnout. S tím stárnutím a slábnutím je to ovšem tak, že někdo stárne do shovívavého úsměvu, protože už ví, jak se věci mají a že už s nimi moc nepohne, tak je zvesela přejde, jiný do jedovatého zlého sarkasmu, který ho zahlcuje a ostatním otravuje ovzduší.

Nezlobte se, ale ani jeden z nich tedy není žádný zázrak...

Zázraky se nedějí každý den

Dobrý

Lockdown macht frei!

Josefe, díky za obveselení.

No, ta masáž štípačkama...raději nic:-)))

Ale na druhou stranu, třeba vám vytlačí i uhry.