Takový normální výjimečný stav

Po krvavých atentátech v Paříži byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav. Francouzi jsou výjimečně stavěni do pozoru už skoro dva roky. Můj syn se právě vrátil z firemního školení v Paříži. Co vyprávěl?

Hned po přistání zaznamenal, že letiště Charles de Gaulle je plné po zuby ozbrojených samopalníků a… zvláštní nervozity. Jen se na chvíli zastavil u jedné tabule, už u něj byl policista a ptal se, proč NEPOKRAČUJE. Žádné zevlování, postávání (= mapování terénu pro atentát?). Zvláštní.  

     Firma ho ubytovala v hotýlku na Monmartru. Ó, ty ses měl, všechno blízko, Moulin Rouge za rohem, Sacré-Coeur, náměstíčko Place de Tertre s malíři, zasnil jsem se při vzpomínce na své noční procházky s manželkou před lety. No, odpověděl syn, hned první den nám řekli, že večerní vycházky v TÉHLE oblasti nám nemohou doporučit. Zmohl jsem se jen na pitomé: Aha. A co školení? Hned po pár dnech nás vyhnali z budovy zadním vchodem na shromaždiště. Každoměsíční nácvik teroristického útoku na budovu. Francouzi prý zkušeně seběhli po schodech, na dvoře si dali cigaretu (přes důslednou osvětu pořád kouří jak fabriky), a po čekání se na pokyn vrátili do kanceláří. Takový normální pracovní den.

     I já jsem byl teď v létě na skok ve Francii. Ve Štrasburku. Zašli jsme s dětmi do nádherného chrámu Notre-Dame v centru. Docela mě zajímalo, jak tuhle skvostnou památku hlídají, když mají ten výjimečný stav. Jeden stařičký důchodce u vchodu, druhý nepříliš čilý senior u východu. Ukažte kabelu. Zběžně do ní nahlédl (ještě že jsem to kilo semtexu přikryl kapesníkem, určitě by mě několika zkušenými karate kopy složil k zemi a znehybnil do příjezdu protiteroristické jednotky). Podrobil jsem se tomuto tvrdému filcunku a užil si prohlídku velkolepého chrámu s pocitem naprostého bezpečí.

     Prezident Macron už prý konečně výjimečný stav (už popáté-šesté prodloužený) zruší, tedy vlastně jen to slovo. Přijme se antiteroristický zákon, ten převede hlavní výjimky výjimečného stavu do nevýjimečného stavu – a bude klid. Výjimka už nepotvrzuje pravidlo, výjimka se stává pravidlem. A je to.

     Douška: jen jsem tohle dopsal, otevřu internet a vítá mě zpráva dne: auto v Paříži najelo do vojáků z protiteroristické operace Sentinelle, šest z nich bylo zraněno. Nestačili ani zareagovat, vůbec nevystřelili. Svědci líčí horrorové výkřiky. Není prý pochyb, že šlo o úmysl. Auto prý bylo značky BMV. To jsem si oddechl, být to škodovka, tak se z obvinění z dodávek zbraní teroristům jen tak nevyvlíknem.

     Operace Sentinelle ve Francii funguje od roku 2015 po teroristickém útoku na redakci Charlie Hebdo a účastní se jí desetitisíce vojáků. Hned si vybavuji, jak se kdysi říkalo: dýchavičný jako sentinel. A také se říkalo vojenským masakrům z první světové války v oblasti Verdunu „krvavý mlýnek na maso.“ Tenhle automobilový atentát se dnes ráno odehrál na Place de Verdun. Starosta pařížské oblasti Levallois-Perret se prý k činu vyjádřil takto: Náš ústav se mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně… kolikrát sestro? Třikrát za měsíc. Promiňte, to jsem popletl, nějak se mi tam vloudil docent Chocholoušek. Starosta ve skutečnosti řekl: „Je to nepřípustný, nepochopitelný čin.“ Nějak to s tím Chocholouškem vychází nastejno.