- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Hlavní obsah
„Nikdo se v tom nevyzná, ani poslanci, co to schválili," říká o zavřených obchodech o svátcích ekonom Prouza (seznam.cz)
Josefe, vy uz nevite roupama co by
Až začnu psát o Evropské unii jako můj jmenovec Tomáš, tak to už budete moci, Michale, směle prohlásit, že už nevím roupama coby Jinak zde s plným vědomím prohlašuji, že Tomáš Prouza není mou bipolární poruchou.
Az budu mit po vyplate, Josefe, zvu vas na male pivo a twistera. Zpatky domu pojedu stopem. Nezoufejte, najdou se i taci, kteri vysoli pul miliardy za kravu ve formaldehydu, ptz jim kdosi nakukal, ze jde o umelecke dilo. Karma je nastesti zdarma.
No, tak jsem přežila další "prouzovinu", a tím se ujistila, že jsem na tom fyzicky celkem dobře.
Bylo takové fitko na břišní svaly.
Zvlášť výživné pasáže jsou: kvílící starci s nedomykavostí hlasivek, debužírování u vody za mrský peníz s velikášským zpropitným, a třešnička na dortu, sorry na blogu...první návštěva fitka v Karlíně. To už jsem si připadala jak při tom obouvání. Kyslík, prosím!:-)))
Josefe, prostě umíte!
Mám takový fitkový cyklus:
1.den - návštěva fitka a cvičení
2.den - chůze o berlích
3.den - bolest se rozlézá z oddělených center v těle a slévá se v jednu ohnivou kouli
4. ztuhlé tělo se vzpamatovává ze šoku, je čas na návštěvu fitka
Jo, bydleli jsme blízko nějakých báárůů v nichž houstl dým. Už je to hezkých pár let, ale zapomenout se na to nedá. Pravda, tenkrát jsme razili tu teorii, že je potřeba přizpůsobit se situaci a do těch bárů občas, když s námi v posteli hudba a zpěv spaly, vyrazili. Ale oni tam matky s dětmi moc nepouštěli, kojící koutek tam nebyl, tak to přestalo jít. Pak jsme bydleli strategicky mezi skládkou, hřbitovem, nemocnicí a blázincem. No ...kdo tohle skvělé sousedství má? Vždycky se dalo vybrat, kam by člověk chtěl jít. Nejvíc mne vždycky lákal ten blázinec - má dokonalou zahradu je v něm nádherný secesní taneční sál. To bys, Josefe, ocenil taky.
Teď bydlíme na okraji města, kde jediné vzrůšo tvoří v době sklizně traktory s obilím, které si chodí fotit taťkové s dětmi a občas nějaký řidič vezme malého budoucího traktoristu do kabiny a šílení, neviditelní cyklisté všeho věku, kteří se nám, odjíždějícím za živobytím, vrhají pod kola aut, což je zvláště teď, když je tma a mlha, často infarktové.
Jo...koloběžku mám. Červenou, abych k ní ladila. Jezdím na ní do sousedního městečka na pivo :-).
(Posílám červený puntík za veselý přístup ke kalamitním situacím :-).
Zdravím, Jano. To je zvláštní, v Praze v bohnickém blázinci mají taky pěkný taneční sál, točili jsme tam jednu noční scénu do filmové série Zahradnictví, kde jsem byl choreografem. Jenom když tancujou, blázni se radujou? A to bydleníčko mezi skládkou, nemocnicí, blázincem a hřbitovem muselo být žůžo. Člověk měl aspoň denně na očích konečnost věcí (skládka) i lidí (nemocnice a hřbitov) a moc si nevyskakoval. Zvlášť pro lidi v nemocnici to muselo být lehce depresivní, koukat oknem na hřbitov a říkat si: Nebudou to mít se mnou daleko.
Ohřívám oběd a chechtám se až jsem málem při testování teploty pokrmu, spokla lžíci :)))
Máte mě na svědomí, Josífku :)))
Tak já tady poctivě hořekuju nad mučením mé maličkosti a někdo se dáví lžicí smíchy. Cyničko Jano! Politovat, to né. No měl jsem to v téhle drsňácké blogerské komunitě čekat. Tak se taky připojím: Přeju připálený oběd a v krku vzpříčený celý příbor!
Upřímnou soustrast. Jeden můj kolega má absolutní hudební sluch a celé roky měl kancelář v budově hudební školy. Trpěl jako zvíře.
Ještě k tomu fitku. Já do toho svého chodím většinou po práci, tedy odpoledne. To je tam obvyklá skladba typu Arnold vs. hubnoucí korpulent. O dovolené jsem tam však zaskočil před polednem a myslel jsem, že jsem omylem zabloudil do domova důchodců.
Hudební sluch mám, naštěstí ne absolutní, i tak je to mučení na úrovni skřipce. Do fitka v Karlíně starci nezabloudí ani dopoledne, jak říkám, hipsterská čtvrť.
Výborné, asi proto, že to zažívám stejně.
Taky mám pocit, že nás musí být víc
díky za ujištění, že můj stěhovací záměr "daleko od hlučícího davu" je správná volba. - No a i za úžasnou reportáž - často si v centru Prahy říkáme, jak se tam dnes asi lidem žije...
Jak deklamují pacienti v jednom Papouškově filmu: Máme se tu jako na zámku, ať to trvá věčně. Touze zvednout kotvy někam do klidu naprosto rozumím. A za to srdíčko... jé, děkuju. To mi tady ještě nikdo nedal