Také bych mohla povídat, i když máme jen dvě děti (a pět vnuků a co nevidět i tři pravnučky). Jestli to třetí pravnouče bude také holka není ještě jisté. Všichni se na ni těšíme. Ty naše dvě děti se nám narodily v době manželových studií, a já je jako samoživitelka vodila do jeslí a školek. A všechno jsme pak zvládli, manžel dostudoval a začal vydělávat 1730 Kčs, a já o 500 méněň. dlouho jsme bydleli u manželových rodičů, pak jsme si koupili byt, postavili chatu, (téměř vlatnoručně, abychom s nimi mohli jezdit do přírody). Na dovolenou jsme jezdili po republice, nebo 2x na Balaton do stanů. Obě vystudovali (VŠ). A také všech našich pět vnuků jsou vysokoškoláci - s jejich studiem jsme pomáhali i my, prarodiče. Žili jsme samozřejmě skromně, ale ničeho nelituji, mají nás všichni rádi a my je. Z bezdětnou "bezstarostností" bychom neměnili. Být sami, bez rodiny se těm "bezdětkům" připomene až zestárnou a nebudou mít nikoho blízkého. na koho by se mohli spolehnout. Věřte, že na stáří se i ti věrní přátelé vytratí. A pak, naše rodiči na venkově to měli horší daleko než my, a nikdy nám, dětem (čtyřem) to nevyčítali. Moje maminka vždy říkávala: "Vždycky je líp. když je v rodině víc dětí, nebo aspoň dvě. Nemít děti je smutné - a mít jen jedináčka je leda pro strach..." A měla pravdu. Díky za článek, máte pravdu. 
Karma.
