- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Svou teorii o andělech strážných. Josefe, opírám o zkušenosti z "dětských her", u kterých byla podle teorie pravděpodobnosti šance na přežití kolem třiceti procent. Přežila celá naše parta, i naši nepřátelé - přespoláci.
I "naši" mě nešetřili, v pěti letech ve škole v době války, učili jsme se německy. Škola byla daleko, bydleli jsme u dědečka na samotě, Plzeň byla ohrožována častým bombardováním. Nejhorší byly nálety v dubnu 1945, bomby padaly i 7 km od města. Viděla jsem i dvakrát letadla "hloubkaře". Jednou jsme si krátili cestu ze školy po rovině pod vrškem Mikulky kolem trati, když vyjel nákladní vlak od Plzně, objevila se 2 letadla, obsluha lokomotivy vyskočila před zásahem. Kluci sbírali kusy nábojnic, doma je asi nepochválili. Pak byl ze školy vojenský lazaret. 6.května jsem měla povinnost napást kozu na mýtině, bylo mi 7 let. Ozvalo se divné dunění, na lesní cestě se objevily obludy - americké tanky, které jsem neznala. Blížily se, utíkala jsem domů. Vojáci v jeepech se smáli prchající holce se zvířetem. Pak byli všude v lesích, hýčkali mně, byli to krásní muži, mám fotky. Když odjeli, bylo nezvykle ticho a smutno.
Zajímavé, až místy děsivé, vzpomínky, paní Ivano. To my jsme v šedesátých letech už jen nacházeli v blízkém lese rezavé německé helmy a hilzny. Konečně, ve vedlejší vesnici podepsal kapitulaci poslední fašista, který se pak zastřelil.
Myslím, že my, "dřívější" děti, jsme měli štěstí, že jsme neměly a neznaly mobily a podobné zloděje času. To se nám řádilo a b.blo ve vlastní režii. Máme na co vzpomínat.
Ano, Věro, vzpomínky jsou to krásné, ale je fajn, že o nich můžeme psát na “zlodějích času”.
Dnes je bohužel všude plno "woke" rodičů co se bojí i uprostřed lesa se uprdnout.
Na pánvi “woke” už se usmažila řada sentimentálních stereotypů. Progres nikdo nezastaví, dokud se neusmaží sám a nestane se retrem.
Jenže v té době nebylo tolik aut ani bezohledných řidičů.
Myslím si, že dneska ani není o tolik víc pedofilů a podobného nebezpečí, ale jako hlavní nebezpečí vidím dopravní prostředky. V r.1970 bylo v naší vesnici 5 aut, dnes 84(ale máme dvojnásob popisných čísel)
To je určitě pravda, aut přibylo skokově. Ale když vidím teenagera, co má sluchátka na uších a vkročí do vozovky bez rozhlédnutí, jen v tom zesíleném provozu to nebude.
Tak nějak to bylo.
Nyní se mladí ze všeho hroutí.
Kupodivu jsou v lecčems samostatnější než my, teenageři vyrazí klidně do Ohňové země přes půl světa, zajistí si ubytování, průvodce, letenky, informace... ale v krizových situacích podle mých zkušeností reagují hůř. Nás trénoval na krize socialismus, pořád něco nebylo k sehnání, museli jste permanentně improvizovat, být vynalézaví a rozhodně jsme se nehroutili z “bezpráví” a křivd, ani ze šikany, často brutální.
My jsme to tak nevnímali, a byli jsme odvážní jak Vinnetou a Rychlé šípy dohromady. Smrt nebo vážné zranění, to nám hrozilo, ale my jsme si to neuvědomovali. A hlavně to bylo běžné u všech kluků kolem, nepřipadalo nám nijak zvláštní takhle “riskovat”. Kdežto v té analýze (odkaz na začátku článku) se svěřuje jedna matka, že kvůli tomu, že děti posílala do školy MHD, byla jinými rodiči opovrhována jako krkavčí matka a jejich děti nesměly s těmi jejími kamarádit.
Na děti čeká více nástrah v podobě drog, všechna tato mafie je pěkně organizovaná. Zrovna včera jsme se dívali na film: Girl in room 13. To potom máte strach pustit svoje dítě kamkoli. Nemůžete ani spoléhat, že jste dítě dobře vychoval, protože někdo dá drogu vašemu dítěti do pití a potom si ho někde hledejte. V Americe je to asi o dost horší než v Čechách.
Máte krásné vzpomínky na dětství, já jsem měla uzkostlivou babičku i maminku, takže takové eskapády jsme s bráchou neprováděli. Byla jsem hodné dítě, ale příšerná pubertˇačka...
Jo, někde vaše, jak naznačujete, divoká povaha, musela nakonec prorazit, Ivano. Je pravda, že v některých zemích, které jsem navštívil (Mexiko, ale hlavně JAR) to bylo o strach i pro dospělé. Tam žít, moje děti by bez doprovodu nepáchly ani na záchod.
Joo, za našich mladých let, to bylo ještě v pořádku. Je to mezigenerační střed a je tu od počátku věků
;)