- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zajímavé, hezké. Jen byste, pane Prouzo, měl častěji udělat nový odstavec...
Je škoda,že spousta Čechů vůbec neví,že existuje něco jako mentalita velkého národa...Ve vztahu k Rusům nebo Britům by jim to v mnohém otevřelo oči...
Sebevědomí - úctu a respekt --
chůzí v předklonu nezíská nikdo -
s tím mohu jen souhlasit.
Zkuste také někdy zavítat do nižších sociálních pater -
možná budete překvapen -
ale jinak hezké čtení.
Já vždycky říkám, co je v Čechách od pěti do deseti, je v Americe od nuly do dvaceti. Neuvěřitelně pestrá směsice stylů i nestylů, uniformní šedi i barevných extrémů, ale každý si v ní může najít to svoje.
A protože jsem měl včera rangerskou službu v jednom z největších washingtonských amfiteátrů, přidám zážitek: před koncertem se často dělají pikniky a přestože za amfiteátrem je poměrně velký park, kde jsou i piknikové stoly, mnozí návštěvníci se prostě vykulí s židličkama na parkovišti a udělají si piknik přímo tam. To je také velmi častým zvykem před zápasy amerického fotbalu nebo baseballu.
Vypadá to trochu surrealisticky.
Ano, o tomhle fenoménu baštění na parkovištích vím. Ta charakteristika 5-10 a 0-20 je skutečně trefná. Proč vlastně, Jene, píšu o Americe já, který ji zná jen z pár obchodních cest a ne vy, který tam žijete? Co obnáší rangerská služba a jak se vůbec člověk stane washingtonským rangerem? Myslím, že bychom si početli.
Když jsem to četl, nevěřil jsem vlastním očím. Vy jste přesně popsal mé zážitky z USA a Kanady. Kromě té návštěvy Bílého domu a vlastního jednání s miliardářem (já byl jen na malé párty u Baťů a tam to bylo normální) to bylo úplně, ale úplně všechno jako přes kopírák.
To se mi až nechce věřit. To jsou věci. Děkuji za příspěvek.
Vazeny pane Prouzo. Precetl jsem si vas clanek pozorne. Vase dobrodruzstvi s miliardarem je dobre povidani pro obcany, kteri maji radi clanky z "Enquirer", prominte, z "Blesku"!!
Vsak doplnim vase povidani s dulezitou ukazkou. Az pojedete znovu do USA, snazte normalniho obcana donucovat do neceho socialniho. Zde poznate toho praveho americana. Chvili bude premyslet a odpovi vam presne podle jeho uvahy, kolik ten vas natlak ho bude stat jeho osobni svobody. To je motto kazdeho normalniho obcana a toho miliardare take.
Zde se cesi musi hodne ucit!!
Heleďte,milý kolego,kvůli Vám jsem připálila večeři,to se mi u jiných blogerů nestává
Za trest půjdete s námi na pivo.
Místo toho, abyste mi,Šárko, poděkovala za dietní režim (spalovač-připalovač kalorií), cítím z toho výčitku. A trestat se vám zachtělo. Jak já k tomu přijdu?
Tak takhle nějak si Ameriku představuji. Trochu přetvářky, trochu naivity. Ale jasně, že v tom množství lidí jsou i zástupci normálních lidí.
Soudě podle toho vstupního formuláře by se tam Cimrman vyřádil:-D
Díky, moc prima blog!
Cimrman ten vstupní formulář vymyslel, ale původně pro účely jihoamerických Indiánů, kteří se hlásili na stavbu Panamského průplavu. Ti ovšem neznali lež a nutnost odevzdat luky a šípy, jakož i jed kurare, do nějž šípy namáčeli. To jen nějaký americký úředníček si ulehčil práci a formulář prostě opráskl i s chlupama. Důkazem jeho lenosti je i to, že v dotazníku zůstal i podpis tvůrce formuláře: Indiana Jones. To je ovšem jen zkomolenina Cimrmanovy přezdívky u Indiánů, s nimiž rád a často žertoval a dovedl je rozesmát až k pláči- Indiana Jokes.