Česká jména se dělí na kyprá, tenká a obojetná

Když jsem v 70. letech založil Institut pro výzkum kalorické hodnoty českých jmen, měl jsem s ním velké úspěchy. Dokázal jsem uhodnout, jestli je někdo hubený nebo silný jen podle jména. Nebo vy snad znáte nějakou hubenou Blážu?

Veledůležité je poznamenat, že se bavíme o jménech a jejich nositelích ve věku cca 18-25 let. Pozdější věk už může být ovlivněn mnoha dalšími faktory, porody, počtem dětí, způsobem života, atd. Avšak v tomto mladém věku rozhoduje opravdu jen (vůbec ne genetický, to je pavěda) čistě jménem kaloricky osudově předurčený potenciál. Vědecké závěry našeho výzkumného bádání dokonce hojně využívali všichni, i scénáristé českých filmů. Plných kyprých jmen jako Blažena, Božena, Květa, Vlasta, ale i hubených, někdy až rachitických Klárek, Kristýnek nebo Lenek. No, viděli jste někdy ve filmu nějakou bohatě oplácanou princeznu Kristýnu nebo naopak dívku ve tvaru tága s kaloricky našlapaným jménem Bětka?

Řeknete si možná, že jsme v institutu odvozovali kalorický potenciál českých jmen pouze z jejich grafické podoby. Tlusté „B“, evokující naducaná ňadra, a tenké „K“, složené z vyhublých čárek. Ale tak jednoduché to není. Například Bára nebo Brigita jsou totiž jména vyloženě tenká, naopak Kordula či již zmíněná Květa velmi kyprá. A co vás možná bude šokovat, úplně stejné jméno pro muže i pro ženy (např. Nikita, resp. Nika) může znamenat u jednoho tloušťku (Nikita-muž), a u druhého hubenost (Nika-Nikita-žena). To jsou věci, že.

Je to dokonce tak, že některá jména (a já se domnívám, že dokonce jenom proto) mají své naprosto nesouvisející podoby, třeba Jan-Honza nebo Josef-Pepa. Je to tak, že jde o jména obojetná, jejichž nositelé můžou být tlustí jak bečky (Honzové, Pepové) i tencí jak proutek (Jan, Josef). Jmen obojetných je ovšem více, i když nemají dvojí podobu. Třeba Karel, Michal, Rudolf, Marie, Jana, Leontýna, nebo Linda. U nich se „váhová kategorie“ jejich nositelů nedá vůbec určit nebo jen tak, že u nich určitá „tendence“ pouze převažuje. To je případ třeba Jany, která „tíhne“ ke štíhlosti, ale nemusí se to vůbec povést, dost často se to pěkně zvrtne. Jde to až tak daleko, že i mezi zdánlivě velice podobnými jmény jako Magda a Magdaléna je diametrální rozdíl. Zatímco Magda je jméno kaloricky velmi výživné, Magdaléna překvapivě velmi hubené. Obojetných jmen je však – možná pro vás nečekaně - málo. Drtivá většina jmen je kyprých nebo tenkých, některá jsou jen „oplácaná“ či naopak lehce podvyživená, jiná však dokonce extrémně vyhublá až kostnatá či naopak dýchavičně zavalitá až sudovitá.

Jiným argumentem může být fakt, že rodiče, když spatří v povijanu čerstvě narozeného potomka, podvědomě se přikloní k typu jména. Uvidí-li rozesmátého puclíka, volí Blaženku nebo Olivera (tlustá jména až na půdu), dítě jak hůlčička v nich okamžitě přivolává jména jako Klárka nebo Viktor (jména přetenká). Ani to však není pravda. Zaprvé, rodiče vybírají zpravidla jména dětem již dlouho před narozením, aniž by tušili, zda se jim narodí metráček nebo souchotinář. Zadruhé, většina dětí vypadá po narození neutrálně, jejich budoucí postavu z jejich tělíčka nevyčtete.

V našem výzkumném ústavu jsme dokonce šli tak daleko, že jsme zkoumali závislost jmen tradičních až staročeských se jmény novodobými (módními). Určité souvislosti jsme tam nalezli, ale nikoli takové, aby se z nich dalo formulovat jakékoli pravidlo. Pravdou je, že se mezi vyloženě tlustými staročeskými jmény jako Božetěcha nebo Vlasta vyskytují i hubené Šárky či Cecílie. A naopak, hubený módní Patrik či Žaneta mají jako souputníky také své naducané Oskary a Pamely.

Možná namítnete, že mezi modelkami, které jsou všechny štíhlé, se vyskytují jména jak hubená, tak kyprá. Máte pravdu, ale přeci se hluboce mýlíte. Při bližším ohledání (v našem výzkumném ústavu byl mezi vědci o ohledávání modelek značný zájem, proto máme podrobné výzkumy) brzy zjistíte, že zatímco modelka Valja, i když drží prakticky neustále drastické diety, stejně přibírá, kdežto modelka Monika se na rautu nacpe vepřo-knedlo-zelem a nepřibere ani deko. To není dáno geneticky, to je dáno jejich jmény. Takže ano, osud zvaný vlastní jméno lze zvrátit, ale jen dietním terorismem a vždy dočasně. Jakmile modelky opustí aktivní dráhu, velmi rychle se pravda ukáže.

Jak už jsem naznačil, náš Institut pro výzkum kalorické hodnoty českých jmen byl založen v sedmdesátých letech minulého století. Všechny naše výzkumné závěry, které uváděly do vytržení celé generace studentů našeho oboru (naše odhady platily až na 90%!) se ale v posledním desetiletí začínají hroutit. Je to vidět na každém kroku. Dříve naprosto jasně štíhlé jméno Eva, to je třeba v případě Ewy Farne dnes katastrofa, popírající všechny naše postuláty, dříve tak neotřesitelné. Zoufalá snaha rodičů dávat dětem jen štíhlá jména (a stejně marně) je vidět na každém kroku. Jméno Otýlie (snad nemusím říkat, do které kategorie patří) mizí jak jarní sníh, je jich v ČR už jen 40! Jako čert kříže se rodiče bojí takto svou ratolest pojmenovat, protože naše výzkumy je hrubě odrazují. A nepomáhá to. Kristýnek bylo dříve daleko méně, rodiče v naději, že tak pojmenováním pomohou svému děvčátku k hvězdné kariéře štíhlé supermodelky, pláčou. Je jich v ČR už 51 422! – a výsledek? Tristní. Kolik z nich je hubených? A toto jméno dříve bývalo v našem ústavu doslova synonymem totální vyhubliny. Jakoby se všechna jména hromadně měnila na oplácaná až bečkovitá, naše teorie se hroutí jako domečky z karet. Náš vědecký kolektiv právě dopisuje poslední výzkumnou sondu s názvem „Jak hamburgerová generace internetových zápecníků zničila naše výzkumy“ – a zavíráme krám. Kdybyste chtěli znát kalorickou hodnotu konkrétního svého jména, rád v diskusi odpovím. Mladým ročníkům žádný odhad neposkytuji (i když by to bylo jednoduché, vždycky bych se trefil, vy tlustoprdi), pište dotazy jen vy starší.

Váš ředitel Institutu pro výzkum kalorické hodnoty českých jmen – dříve Josef, nyní Pepa Prouza