Ve městě by měl pes chodit na vodítku (nejen velká plemena, největší hajzlíci zákeřní jsou ti malí) a samozřejmostí by mělo být uklízení po psech.

Mně psi nijak zvlášť nevadí (11 let jsem žil s kynoložkou, která chovala a cvičila německé ovčáky), ale nedivím se, že někdo se psů bojí, někdo jen o pozornost cizího psa nestojí.

Uklízení po psech také částečně souvisí s venčením na vodítku, často jde člověk pár metrů před psem na volno a samozřejmě, co se děje za ním, to nevidí.

A když ho potom upozorníte, že pes udělal na chodníku hromadu, strašně se diví.

Ale spousta pejskařů je normálních.

Já raději chovám rybyčky.

Na ujištění, že pejsek má rád lidi reaguji otázkou "Kolik jich už snědl?"

Já psy nemusím, to raději vepřové ...

Problém je v tom, že si psy pořizují i lidi, kterým bych nesvěřila ani rybičky.

Psů se nebojím, ale když jdu s malými dětmi, tak mi volně probíhající psi také vadí.

Psy mám rád, dřív jsem psa měl, ale když zemřel stářím, dalšího jsem si už nepořizoval, protože bych na něj po změně práce měl méně času. A přesto nebo právě proto s Vašim článkem souhlasím, karma

Já se psů bojím. Nemám je ráda. Když naproti mě jde pán s čoklem velikosti,,telete,,a nemá ho na vodítku,šílím.Bojím se i malých psů.A psí ,,hnědé,,všude je hnus.

Ja ne.

Ani kocek se nebojim ale nemam je rad, protoze vsude lezou, po skrinich, po zaclonach, po autech a taky hrabou v zahoncich.

Bohužel spousta "pejskařů" ví o psech kulový, neumějí je vychovat natož ovládat. Nebo jsou prostě líní zajít na cvičák. Navíc si pořizují šlechtěním zparchantělá plemena, která sice vypadají roztomile, ale celý život trpí.

To, že nedůvěřuji v podstatě žádnému psovi, který se ke mně žene, není vina toho zvířete, ale té velké množiny nevychovaných "páníčků".

Jsem rád, že i mezi pejskaři (bez urážky) jsou lidé rozumní a chapaví. Bohužel lidé jako p. Kosejk tady z diskuze níže jim svým arogantním a povýšeneckým přístupem dělají medvědí službu. Na zbraň musí být zbrojní průkaz, na auto řidičský průkaz, docela bych se přimlouval i za nějaký pejskařský průkaz, který bude prokazovat aspoň minimální znalosti a schopnosti nějaké výchovy těchto zvířat. Ale to je jen utopie, bohužel...

karma.

Podobně ne všichni milují pana Novotného.

Bohužel nejde rozporovat, že má pan Novotný pravdu. Ne všichni lidi milují psy (nebo lépe pejskaře). A proč je nemilují si každý čtenář může vyvodit z příspěvků pana Kosejka.

Dole jste napsal, že kdo neměl nikdy psa, ví o psech kulové. Jenže zádrhel je, že většina pejskařů psa má a ví o něm také kulové. Proto ta obecná nevraživost veřejnosti ke všem pejskařům. Bohužel na úkor těch slušných. Tvrdit, že pes nikdy nepokouše je naprostá arogance a nabubřelost autora takového tvrzení. Z vašeho svědectví, kde dítě strkalo prst do oka psovi, je evidentní, že dítě je nepředvídatelné a reakce psa očekávatelná to ano. Na druhou stranu jste v minulosti taky napsal vaši zkušenost s koněm "Bába", kterého jste dlouho znal a tudíž jste dopředu mohl poznat jeho chování a přesto v přítomnosti jedné slečny se choval nepředvídatelně a nebezpečně k okolí. Tedy ani zvíře, které dlouhodobě znáte se vždy nebude chovat předvídatelně. Můžeme spekulovat co mu ta slečna dělala mimo oči okolí, pořád je to ale o tom, že předvídat lze na základě známých informací. Takže běžný nepejskař nemůže předvídat (ani to reálně nejde) reakci psa, když neví, kdo je jeho majitel, jak se k němu doma chová, jak s k němu choval předchozí majitel atd. Všechno neznámé informace pro nepejskaře na ulici.

Takže název článku by měl znít, ne všichni milují pejskaře. To už dává logiku.

Předvídat nemůže ani pejskař!!! Předevčírem paní Medková napsala článek, kde popsala nenávistné chování jednoho diskutéra vůči postižených. V textu článku vyplývá, že její syn autista má chorobný strach z cizích psů, ačkoli mají doma psa. U těch autistů to tak prostě je. Jak ten pejskař, který má psa na ulici na volno bez vodítka to může vědět? Opět neznámá informace, dokud nedojde ke konfliktu, kde už bude informace zřetelně známá. Proto existují vyhlášky města, které nerozlišují co jde a nejde předvídat, ale nařizují použití vodítka, eventuálně náhubku. Pokud i přesto dojde dítě k uvázanému psu, je to chyba rodiče.